Konec... aneb můj poslední den na Novým Zélandu

dořešil sem jen poslední dárky, poslal prachy do Čech, dosehnal ubytko v Hong Kongu, sbalil, rozloučil, zatlačil slzu a odletěl...

Tak to bylo ode mě vše. Ještě se můžete tešit, až někdy časem doplním události z ledna a nahraju zavěrečné sady fotek. ale to vše až v červu, takže do té doby se mějte, dík za pozornost a brzo naviděnou!

Dárky...

Poslední celý den na Zélandu sem strávil opět dozařizováním - poslání balíku poštou, banka, weráč... A hlavně nákupem dárků - na svým seznamu sem pracoval posledních pár měsíců, ale i tak to bylo více než únavné ;) Kolem páté sme s Annou vyrazili do jedné tělocvičny, kde se každý úterý schází s partou známých na "hodinách akrobatiky". Trochu sem se toho obával, přece jen nejsem zrovna moc ohebnej, ale byla to supr sranda. Vyzkoušel sem si pár hodně zajímavejch a efektivních cviků na rovnováhu, pořádně si protáhl zkrácený žíly a trochu si i zažongloval...

Auckland aneb zpátky u Anny

Dopoledne trávím balením a konečně zařizováním všech možných předodjezdových záležitostí. Boj s daňovýma formulářema je nakonec překvapivě moc jednoduchej - na úřadě přijímají moje papíry i nedokončené s tím, že to dodělají oni. Tož doufám, že se za slibované 2-3 měsíce dočkám i nějakých peněz zpět. Nebýt to Zéland, tak se s jakýmakoliv prachama už loučím ;) Stěhování k Anně probíhá nadvakrát, když u Wayna zapomínám krabici plnou jídla - ještě že mám furt Micinku. To už ale neplatí za další hodinu. Potkávám se s holkama, na poště vyplníme formulář, předám klíčky, dostanu druhou půlku peněz a nechám se hodit "domů". Tím končí moje dvaceti tisíci kilometrová historie v pojízdném domečku. Furt mám co dohánět na netu a poyději Anna pořádá s dalšími 8mi přáteli D&D scifi vampíří pondělní večer - já však dopisuju víc jak 3 hodiny blog za poslední dva týdny... Uf.

Nedělní autotrh

Pro klid Anniny duše vstáváme už po šesté, naskládáme auto a po snídani odvážím Ann na bus do Wellingtonu. Mě sice čeká nezáživnej půlden na trhu, ale furt lepší, než  12 hodin v buse. Že prodat auto bude fuška sem věděl, ale že za celý 4 hoďky budu mít jen jednu nabídku, to sem teda nečekal. Počasí se celkem vydařilo a lidí chodilo překvapivě hafo, ale backpackera aby člověk pohledal. Co naplat, přijímám i jen litřík za Micinku, ale furt lepší než nic ;) Auto nakonec kupují tři holky, co nabourali káru kamarádce - maličké Francouzce, té se Micka zamlouvá, i když už na manuál pomalu odvykla. S holkama se nakonec domlouváme na předání a přepisu auta až další den, protože nechcem platit víc než 3x za přepis vlastnictví. Já dostávám půlku hotovosti a adresu s časem, kam mám zítra přijet. Nic na oplátku - to se může stát snad jen na Zélandě. Vracím se k Waynovi a zůstávám u něj i dnes. Mix ping-pongu, playstationu a nic nedělání je celkem zábava.

Zpět do Aucklandu aneb můj poslední den cestování

Ráno sme se ještě jednou vrátili na pláž a pak vyrazili na nečekaně jednoduchej výšlap na Lemmings Head vyhlídku. Odtud sme dnes naposled viděli sluneční paprsky, kdy se nejprve zatáhlo, pak i rozpršelo a po cestě do Aucklandu už ani stěrače málem nestačili (ještě že sem vyměnil i gumy) Zamířili sme rovnou do muzea. Sice sem v něm strávil před skoro rokem minimálně půl dne, ale furt sem se dobře zabavil další 2 hodiny. Ne však Víc, protože míříme k Waynovi - našemu dnešnímu CS hostovi. Zbytek dne nás čeká více méně úklid auta a balení, příležitostně prokládaný stolním tenisem...

Waitakere II.

Dopoledne sme došli k místnímu vodopádu, vyšlápli na jednu a pak i další vyhlídku, prošli se po pláži a posbírali zajímavé ulity, tzv. beranní rohy. Po cestě do Whatipu sme strávili příjemnou hodinku v Arataki informačním centru. Pročetli si zajímavé, poučné informace a já se celkem pro mě překvapivě dověděl i pár dalších nových věcí. Ve Whatipu sme došli k místním jeskyním a pak už jen za posledního světla i k pláži...

Waitakere I.

Sice dnešní předpověď nevěstí nic pěknýho, ale aspoň neprší. Takže se rozhodujem to riskout a místo trávení času v muzeích apod. vyrážíme do Waitakere. Přes všudypřítomnou mlhu máme z vyhlídek prd, tak míříme k Fairy vodopádu. Během celkem strmýho výšlapu se počasí umoudřilo. Procházku k jezeru Wainamu sme si proto celkem užili, k čemuž přispěla i příjemná teplota okolního skoro černého písku v rozlehlých dunách. Tentokrát (narozdíl od novoroční návštěvy s holkama) sme však u jezera byli sami a pro změnu osvěžující koupelí nepohrdli. Vrátili se a dojeli k velmi oblíbené pláži Piha. Vyběhli tam na vyhlídku na Lion Rock (později z dálky i viděli, proč se tak sklaka jmenuje ;) Prošli sme se ke Kitekite vodopádu a opět pro změnu spěchali zpátky k moři na vyhlídku kvůli západu slunce. I když se překvapivě objevilo pár surferů, západ se až tak nevyved, ale stejně šlo o velmi příjemně strávenej den. Masáž a povídání sme zvádli u Kerekere pláže, kam nás opět po setmění dovezla Ann...