Pro klid Anniny duše vstáváme už po šesté, naskládáme auto a po snídani odvážím Ann na bus do Wellingtonu. Mě sice čeká nezáživnej půlden na trhu, ale furt lepší, než 12 hodin v buse. Že prodat auto bude fuška sem věděl, ale že za celý 4 hoďky budu mít jen jednu nabídku, to sem teda nečekal. Počasí se celkem vydařilo a lidí chodilo překvapivě hafo, ale backpackera aby člověk pohledal. Co naplat, přijímám i jen litřík za Micinku, ale furt lepší než nic ;) Auto nakonec kupují tři holky, co nabourali káru kamarádce - maličké Francouzce, té se Micka zamlouvá, i když už na manuál pomalu odvykla. S holkama se nakonec domlouváme na předání a přepisu auta až další den, protože nechcem platit víc než 3x za přepis vlastnictví. Já dostávám půlku hotovosti a adresu s časem, kam mám zítra přijet. Nic na oplátku - to se může stát snad jen na Zélandě. Vracím se k Waynovi a zůstávám u něj i dnes. Mix ping-pongu, playstationu a nic nedělání je celkem zábava.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat