Práce...

tak dneska sme poprvé pracovali pro nový majitelky. Pro mě dnešek začal netradičně - až v deset, protože úklid za mě udělal někdo jinej. Jinak sme se celkem nudili, ale i tak sme v práci s Robem ztvrdli až do půl šesté. Doma nás po třech týdnech konečně čekala Rosemary, ale zatím bez Garyho, kterýho zatím převezli do nemocnice v sousedním Hastings...

National Aquarium of New Zealand

Kudla, zaspal sem vyvážení tříděnýho odpadu, chjo... to je tak, když člověk vstává až v deset. Protože sem už dlouho nesplnil nic ze svýho seznamu: Co v Napier a okolí, rozhodl jsem se dneska navštívit akvárko. A to ne ledajaký akvárium - v Napier je rovnou národní ;) snad brzo projdu fotky a hodím na web - ale pár se jich snad povedlo. Umírá mi totiž foťák čím dál víc a zákaz používání blesku tomu toky moc nepřidal... V akvárku sem nakonec strávil skoro 4 hodiny - mimo jiné proto, že sem tam potkal jeden českej pár a trochu sme pokecali... vyměnili si majly a vyrazili každej po svým (já domů oni na jih ;)

PS: fotoalbum Helci a Michala muzete omrknout zde: http://kebulka.rajce.idnes.cz/Novy_Zeland_severni_ostrov/

Relax...

je pod mrakem, vlny žádný, Juli na cestě do Wellingtonu - nuda ;) trochu zapracuju na staronovým blogu, ale celkově sem se dnes moc nepředřel ;)

Práce...

zákazníků, jak se na neděli v restauraci patří, nás všechny v kuchyni pilně zaměstnalo. Navíc přišel na řadu ne jarní leč generální úklid pro předání kuchyně novým majitelkám... takže celkem makačka. Doma sme se naposled rozloučili s čertvě ostříhanou Juli - ginem a partičkou Rummikubu ;)

Hafo práce...

a to už to kolem jedné odpoledne vypadalo, že skončím cobydup. Prd. Přijel zas autobus lidí na ochutnávku a jídlo a my se s Robem nezastavili až do šesti. Večer sme s Juli plánovali vyrazit ven s tím, že se připojíme k Petrovi a lidem z hostelu. To se moc nepovedlo - nikam organizovaně nešli a Peťa si navíc po desáté začal teprv dělat druhou večeři... Tak sme vyrazili sami za Remim (Juliin spolupracovník). Začít sme museli v hospodě, protože je teprv půl 11. Ani po hodině nikde v klubech ani noha - spravil to kulečník. Když už to konečně začalo ožívat, odbíjelo půl druhé. To nás konečně objevil nestřízlivý Petr, ale zbytek party se mu někde zatoulal ;) našli sme je před třetí v dalším klubu, ale dlouho sme tam už nezůstali. Oba ráno vstáváme, tak sme to po třetí zabalili...

Práce...

no protože dnešek píšu až v pondělí a nic extra si nepamatuju, tak se asi ani nic extra nestalo ;)

Práce...

tož jako vždycky... Večer sme zkusili clubbing, ale zřejmě je v Napier v týdnu mrtvo :( Šli sme do Cri, kde pracuje Juli, dali pár Jagermeisterů, kulébr a jeli dom... snad se to o víkendu zlepší ;)

Hafo práce...

resp. se projevila Richardova nepřítomnost, takže sem končil až o půl 5. super - jen tak dál...

Relax...

no má cenu to víc rozepisovat? Nemá... Povedlo se mi tak trochu připíct maso - ale nakonec to bylo celkem chutný. A večer sem se stavil za šéfem - odtrženou gumu na prkně sme tak nějak přilepili zpět a snad to aspoň chvíli vydrží...

Surfování...

no dá-li se ta chvilka v moři tak vůbec nazvat. Dopoledne sem něco málo poklidil, vypral, voholil, vostříhal se... Surfovat sem jel až odpoledne, protože se tentokrát přidala i Juli. Sice vlny skoro žádný nebyly (jak do množství, tak do výšky), ale aspoň se na nich dalo líp jezdit. Popojeli sme až na Waimarama beach, kde je moře mnohem líp čitelný. Už v podstatě po pár minutách se mi i jednou podařilo na prkně postavit (tak asi na vteřinku ;) ale hned potom sem si všiml, že se začal odlupovat a dost se i natrhl gumovej kus na prkně, kde má přijít zadní noha - tak sem dosurfoval :( Juli pak ještě minimálně další půlhoďku blbnula na bodyboardu a pak sme jeli dom. Za Richardem se s prknem mám stavit až zítra - už je prej dneska moc pozdě...

Práce...

i když práce bylo dost, lidí přišlo ještě víc - no a co šéf nevymyslel. Poslal mě domů už v jednu. No domů - poslal mě surfovat a dobře udělal. Tentokrát mi to šlo zatím snad nejlíp... Navíc počasí celkem přálo, i když to přilákalo hafo lidí a dalších surfařů, takže sem pomalu musel hledat volný místo v moři ;) Dneska sem si opět moc neublížil - až na jedno setkání hlavy a prkna pod vodou :) ale hlavně nevím jak, ale už sem se skoro postavil na celkem pěkné vlně - sice sem se ještě jednou rukou přidržoval, ale i tak je to úspěch... 

Večer uspořádala Chrissi z práce sushi párty. I když máme všichni zítra volno, sešlo se nás jenom 5. Překvapilo nás i brzký setmění, takže sme chvíli poklábosili, snědli jen půlku ingrediencí, vyfasovali zbylý rolky sushi a celkem brzo se rozešli do domovů. Ještě naposledy sme se rozloučili s šéfem před jeho odjezdem na 3týdenní dovolenou ve Francii - takže s přihlédnutím ke změně majitelů bude v práci veselo...

Hafo práce...

ale jen umývání nádobí - takže celkem nuda... po večeři sem se stavil za Petrem na pokec a dlouho odolával jít pařit se zbytkem party někam do města. Hold ráno brzo vstávám a už mi není dvacet :(

Hafo práce...

po ránu mě čekalo klasický páteční sekání trávy. No a práce až taková hrůza taky nebyla, ale i tak sem dělal až do pěti - a to se zdaleka nekončilo. Právě přijela 120 člená skupina lidí, ale víc raději ani nevím, protože už doma dělám večeři. Garymu se opět přitížilo - měl prý nějaký krvácení, takže návrat domů se posunul opět do nedohledna...

Málo práce...

ale aspoň zbylo víc času na surfování ;) protože ani jeden Petr ani Juli nemohli jet se mnou, vyrazil sem opět sám rovnou na Ocean Beach. Tentokrát sem byl jedinej "surfař" jen já. Ale už po nějaké půlhoďce mě začly mrznout nohy, že sem se musel jít zahřát a levou nohu zabalit do ručníku. Mezitím se mi konečně povedlo pokročit v mým vánočním hlavolamu - akorát sem musel přeskočit zelenou barvu a pokořil modrou ;) Mezitím se začali sjíždět další surfaři, ale mě byla furt kosa. No nakonec sem se hecl a další půl hodiny sem ještě jezdil. Už i jednou na kolenech, ale stoupnout si ne a ne. Snad příště...

Málo práce...

práce, film, jídlo, zprávy, film, spát.

Surfování...

Tak dneska to šlo skoro přes kopírák - jen sem jel surfovat sám, takže to nebyla taková sranda. I když... Na pláži zkraje blbnuli akorát další asi 4 mlaďoši, kterým to šlo stejně blbě jako mě. Dneska sem si pro změnu zramoval levou ruku, když mě do ní narazila stabilizační "ploutev" na spodku prkna (či jak se ta věc vůbec jmenuje). No každopádně to bolí jak čert, takže přesedávám na bodyboard. Asi za hoďku se naštěstí objevilo pár zkušených surfařů, tak aspoň bylo od koho okukovat jak na to ;) Doma mě tentokrát už čekala i večeře a po ní sme hráli 2 hry Scrabblu. A světe div se, já sem obě vyhrál...

slovy "BOWED" a "EXILE" sem to v podstatě vyhrál ;)

Surfování...

Konečně volno. Dopoledne klasicky proflákám. Čekám, až se vrátí Juli z práce - rychle sfouknem její wwoofrský povinnosti a hurá surfovat. Konečně se totiž objevili nějaký vlny. Jen ne tam, kde sme je čekali (dle internetových stránek, co mi dal Richard). Tak sem mu napsal a on nás poslal na Ocean Beach. Že tam by to mělo být lepší a prej tam taky se synem jede. My měli náskok, takže sme stihli skoro hoďku krotit vlny, než sme se s šéfem potkali. Ten už to pro dnešek vzdal - na jeho dlouhý prkno jsou dnešní vlny prej moc rychlý... tak sem mu aspoň svěřil foťák, ať mám pár dalších fotek ;) Večeři sme prošvihli, tak sem si něco ulovil v ledničce a zkoukl dva filmy.

Juli válí - zatím ale jen ne suchu, Ocean Beach

Práce...

I když jsem dneska skončil stejně jak včera, řek bych , že to byl celkem klidnej den. Nikam sem se moc nehnal, ani sem nevařil, prostě si jen v pohodě umýval to svoje nábdobí a těšil se, kdy mě šéf pošle domů. Čím dřív tím dřív budu moct jet surfovat ;) ale... Když sem se konečně domů dostal, ověřil si vlny na netu, tak sem se dověděl, že nejbližší rozumný vlny jsou na pláži 50km odtud :( Tak sem aspoň po večeři vyzkoušel svůj neoprén a potápečský brýle v zeleným bazénku. Hadry jsou super, ale do brýlí trochu zatíká - snad to půjde nějak pořešit.

Hafo práce...

V práci nic extra - normální rušná sobota - jen mi šéf přivezl výbavu na šnorchlování. Doma taky nic, akorát mi přišel neoprén, co sem si koupil přes TradeMe - snad mi bude. Dneska ho ale ykusim jen na suchu, protože vlny nejsou a bazén je úplně zelenej. Ale hlavně sem celkem unavenej...

Práce...

tak akorát. Jinak nic moc - čte to vůbec ještě někdo?

Málo práce...

a zase žádný vlny - ale tentokrát sem ani nemusel jezdit k moři. Zeptal sem se Richarda, kde zjišťuje kvalitu vln. Poradil mi super internetový stránky. Jen ty informace až tak super nejsou - další tři dny bude úplná bída ;( Ještě mi šéf dneska nabídl, že doma pohledá výbavu na šnorchlování a půjčí mi ji... takže se budu i potápět - snad ;)

Doma sem měl hodně času, když sem skončil v práci už před druhou. Takže sem chvíli prostříhával keř u baráku, zalil zeleninu a tak, při skákání a plavání v bazénu sem posbíral většinu listí a chvíli se stihl i opalovat a skládat neúspěšně hlavolam - dokud slunko zase nezalezlo...

Petr mi poslal i fotky, co v úterý vyblejskl Kamil, takže se můžu pochlubit, jak sem nestihl naskočit na prkno...

Málo práce...

a ještě míň vln :( chjo, nakonec sem ani do moře nevlez - tak sem se aspoň vyblbl v bazénu.

Surfování...

Překvapivě se včera ozval Petr č. 2 (to je ten, co objevil můj blog a potkal se se mnou na jihu v Blenheimu), že prej denska nepracuje. Tak sem ho i s dalším českým spolubydlou vyzvedl v Hastings (město 20km jižně) a jeli sme na pláž v Te Awanga. Dnešní vlny měli max. metr a půl a končili blízko místa, kde sme zaparkovali. Takže to dneska nebylo tak vo držku jak včera. To sem se vlastně ani nepochlubil - nejspíš o prkno sem si narazil nos ;) Stejně to dneska odnesly moje kolena, který vlna pěkně potahala po štěrku... 0:1

Dneska už sem nebyl největší looser - Petrovi to šlo o fous míň než mě, ale Kamil  - tak ten do vody ani nevlez ;) Takže jen hlídal auto a fotil - bohužel žádná fotka dnes nebude, protože moje karta z foťáku zůstala v noťasu. Chjo. A to mi to dneska celkem šlo - vleže. Konečně sem z prkna furt nesjížděl a párkrát se zkusil i nadzvednout, ale na nohy sem se nedostal. Aspoň jednu vlnu sem si chytil na bodyboardu, takže 1:1. Sice dneska nebyla taková kosa, ale tentokrát sem sdílel neoprén s Petrem, takže mi zůstal jen ten s rozbitým zipem. Po min. 5 minutách čekání na vlnu sem to vzdal a šel se zahřát. Petr se šel ještě chvíli plácat do vody, ale ne na dlouho.

Vodu sme opustili a šli se projít na blízký vrchol Te Mata Peak. Škoda, že nám počasí opět nepřeje - lehce mrholí, či je minimálně pod mrakem, takže z výhledů máme tak polovinu. Ale taky dobrý. Jen tu kešku tam sem ani po čtvrt hodině hledání neobjevil :( Dneska vařila Garyho máma, protože on s Rosemary odjeli už brzo ráno do Aucklandu. Gary má zítra operaci totiž, takže sme min. do konce týdne bez nich.

tak mi zrovna Petr poslal aspoň tuto fotečku ;) enjoy

Moje úplně první "surfování"

Dneska ráno o půl desáté mě vyzvedl šéf na baráku. Ptáte-li se proč, odpověď budiž skryta v dnešním nadpisu - je to tak, jeli sme spolu surfovat ;) no surfovat... on si pár vln sjel, pro mě byla fuška se jen udržet na prkně vleže. Ale pěkně popřádku... Už když sme přijížděli do Westshore na okraji Napier, zdálky sme mohli pozorovat obrovský vlny rozbíjející se jedna za druhou. "Bojíš se?" ptá se mě šéf. "Ne," odvětím, ale nezapomenu dodat: "ještě sme daleko a na suchu." ;) No po pravdě, tak velký vlny sem ještě na vlastní oči a hlavně kůži nezažil! Některý měli i snad nějaký dva metry a když se člověk opozdí a nezajede i s prknem pod vlnu, je to pěkná šlupka. Jedna taková mě pěkně pomotala, tak že sem i pustil prkno a trvalo mi nějakou dobu, dostat se nad hladinu - 1:0 pro moře.

Sice sem to čekal, ale ne v takové míře - pádlování (rukama na prkně) je fakt fuška. O problémech s rovnováhou se ani nezmiňuju - to mi šéf i pujčil svoje větší stabilnější prkno, takže to pak nebyla taková hrůza, ale stejně... Půjčenej neoprén má už nejlepší léta taky za sebou, takže se dostavila i kosa. No prostě surfový prkno sem brzo vyměnil za poloviční "bodyboard" a s vypůjčenými ploutvemi sme po odpočinku vyrazili chytit nějakou pěknou vlnu. Pravda, stabilita se lehce zlepšila, i když synchronizovat ruce, nohy a celý tělo byl furt problém. Tak dlouho mě šéf hecoval, když já né a nemoh chytit vlnu, až se to nakonec povedlo - a byla to síííla :D Snad z posledních sil sem zapádloval a najednou mě něco zezadu čaplo a pustilo až kousek od pobřeží - 1:1 ;)

To byla rychlost, to bylo vzrůšo... Ani netuším, jak sem se na prkýnku udržel - prostě sem si jen užíval moment nekonečnýho sjezdu, to bylo adrenalinu... No a když už sem byl tak blízko břehu, šel sem si zaslouženě odpočinout. Došli sme opět k autu, kde se šéf začal vyslíkat a sušit. Aby ne, taky mě byla zima a dostat ze z toho krámu byla fuška. I tak mě překvapilo, že šéf už chtěl jet pryč. On se sice se divil, že chci ještě pokračovat, tož sem se ho zeptal, jestli by mi prkno třebas nepůjčil na dýl. Když souhlasil, tak sem už dneska do vody nevlez. Jen sme popojeli kousek k místu, kde surfovalo dalších asi 30 lidí, mezi nimiž byl i Richardův syn. Šéf se pak s jedním z místních lidí s obrovským foťákem domluvil a za vyfocení syna mu nabídl pivo či oběd v restauraci ;) Nakonec i pozorování (s i bez dalekohledu) všech těch lidí byla fakt dobrá zábava.


Alespoň teoreticky sem se naučil, jak líp udělat kachnu = podjet velkou vlnu pod vodou; kde je vlna nejrychlejší; která je už moc velká na přejetí horem; ale furt mám ještě hafo co trénovat - hlavně fyzičku. A snad se jednou aspoň na chvíli na prkno i postavím...

Málo práce...

či spíš moc lidí - šéf to dneska nějak neodhadl a přišlo nás dneska mnohem víc, než bylo třeba. Takže když mě pustil o půl druhé domů, nejen že mě to vůbec nepřekvapilo, ale dokonce i potěšilo. Tento týden sem si nadpracoval až až ;)

Hafo práce...

no to je týden... zase sme celkem kmitali, ale všichni sme to dobře zvládali. takže sme se nakonec všichni postupně pochválili ;) dneska sem poprvé nemusel stát jen u myčky, protože se toho ujal Sven a já pomáhal se smažením ryb, hranolek a chystáním talířů.

Práce...

Sice byl dnešek celkem klidnej, ale zase sem se domů dostal až po půl paté. V práci sem opět sekal trávníky a šéf mě začíná učit i správný časování přípravy jídel a komunikovat líp s kuchaři - no je to fuška, ale celkem to šlo. Asi si zkusím říct o přidání, na což mě včera navedla mamina - už dávno nejsem jen pomocná ruka v kuchyni (teda aspoň doufám že ne ;)

Doma nic - doslova. Sem po večerní "plzni" nějakej utlumenej ;) tak sem dal film U mě dobrý a šel spát.

Hafo práce...

No čím dneska začít? Naučil sem se pivní těstíčko na rybu i správný smažení a tak... Celkově šlo ale o dost nervózní den. Druhej kuchař nějak nestíhal a nálada v celé kuchyni byla dost vypjatá - dokonce ani servírky dneska neftipkovaly. Šéf za pár týdnů odjíždí na měsíční dovolenou, tak chce, aby bylo všechno perfektní asi...

Doma nic moc - objevil sem, že kousek od baráku máme týden novou kešku. Kam sme šli s Juli po večeři ani psát nemusím ;) no a večer sem se těšil na každou staženou půlminutku z novýho Comebacku...

mytí nádobí po večeři - Juli, Mark a Ian

Hafo práce...

nebo jen málo elánu - no prostě mě dnešní pracovní den unavil víc než obvykle. Šéf chvíli uvažoval o tom, že bych se mu po dobu jeho dovolené v Evropě měsíc staral o barák, ale nakonec to přehrál na Alaninu maminku. Doma sem zas o fous zkrátil jeden přerostlej keř (snad už to zítra konečně dodělám) a večer jen zkoukl další film.

Odpočinkový den...

Doslova. Trochu sem něco udělal na baráku i menší nákup, našel s Juli jednu kešku ve městě, resp. na hřbitově ;) zaskákal si do bazénu, zkoukl film... toť vlastně vše.

Pláž, moře, pohoda...

Dneska sem se konečně jednou celkem dobře vyspal, udělal si pohodový dopoledne zastřihováním - sebe i jakýhosi obrovskýho keře vedle baráku. Po obědě sme s Petrem c. 1 (tj. Petr, co sem potkal v Aucklandu a teď bydlíme v Napier 7km od sebe) vyrazili na pláž do Waimarama. Mohli sme si to perfektně užít, protože na celé hafo dlouhé pláži bylo celkem snad jen 10 lidí - no má to své výhody mít volný pondělky a úterky. Petr si vzal po 14ti dnech v kuse volno kvůli prodloužení víza, takže sme si mohli oba pořádně  u falšky vína odpočinout, opálit se a vyblbnout v neskutečným množství vln. Jejich velikost byla tak akorát i moře ani moc nestudilo - vítr foukal celkem chladnej, ale aspoň se to v tom pařáku dalo vydržet. Domů nás vyhnal až z jedné strany příliv a z druhé stín ;)

Waimarama beach