Hafo práce...

Netuším, čím to je, ale připadá mi každej den v práci den ode dne hektičtější - zlatý jen umývání nádobí. Teď jak už umím chystat několik jídel, tak jsou skoro automaticky přenechávány na mě. Nádobí se zatím hromadí, já nestíhám a sem tam něco připálím :( naštěstí sem smolný dopo přerušil po dvou škobrtnutí a zbytek dne sem už zvládl vpoho... Dneska ráno navíc ještě přišlo hafo svatebčnů na snídani, takže byl frmol hned zkraje. A shon neskončil, až kdo ví kdy - večer slavilo nějakých 60 lidí narozeniny, ale to už sem naštěstí neabsolvoval... I tak sem se už od dvou těšil na sprchu a následný dva dny volna...

14h v práci...

co víc k tomu dodat? Záložní umývač nádobí onemocněl, tak sem si šichtu protáhl až do půl 11. Byl to celkem frmol, ale celkem sme stíhali, i když nevěstu sem ani neviděl...

Práce...

Začínat o půl 9 se mi líbí čím díl víc - jen je o té půl hoďky mnohem hustší provoz... Práce bylo tak akorát, naučil sem se chystat další jídlo a před odjezdem domů jsem dostal i na ochutnávku tři z 18ti místních piv - ještě toho mám hodně co okoštovat ;)

Hned ve dveřích sem se dověděl, že i Juli našla placenou práci, tak sme to večer "oslavili" téměř nekonečnou odvetou ve Scrabblu - a tentokrát světe, div se, Jura vyhrál ;)

Práce...

Dneska sme se moc nepředřeli, ale aspoň sem dělal 6,5 hodiny. Pohoda. Doma sem pak posekal trávníky a večer nás Gary vzal na představení do své školy. Učí v cca 20km vzdálené polosoukromé maorské dívčí střední škole a zážitek to byl každopádně hodně zajímavej. Bohužel sme všemu nerozumněli, ale výborně sme se bavili. Šlo o mix scének a zpívání - část v Maorštině, většina anglicky, ale často byl takovej šrumec, že stejně nebylo slyšet skoro nic ;) 

Práce...

Dneska byl celkem frmol - na středu. Nejen že jsem pomáhal připravovat jídla, ale taky sem chystal hafo zeleniny. Netuším sice nač, asi to bude až na sobotu, kdy se bude slavit svatba... Odpoledne sem si trochu odpočal a večer sem byl celkem čekatelně poražen ve Scrabblu, ale hodně nečekaně sem s Juli prohrál 66 (tj. takovej zjednodušenej mariáš pro 2, kdy je potřeba dobře počítat a pamatovat si všechny karty). To sem ju to teprve před pár minutama naučil hrát - hold štěstí začátečníků...

Keškový výlet...

Celkem sem se dneska prospal a protože Juli je pilná wwooferka, na mě moc práce nezbylo. Dostal sem za "úkol" namyslet výlet... jak jinak než na kolech, když je konečně tak pěkně ;) Už první zastávku sme ale vynechali, protože bysme stejně prohlídku nestihli - zabralo nám dlouho zprovoznění dlouho nepoužívanýho kola. dojeli jsme teda až do Ahuriri, kde se si udělali okružní vycházku kolem takové laguny. Po cestě našla Juli svoji první kešku ;) Pokračovali jsme směr přístaviště - po cestě se zastavili na chvíli v National Tobacco Building a na Tip Top zmrzku (to sou panečku kopečky ;). V přístavišti je rušno, ale až na vobrovský vysokozdvižný vozy nic zajímavýho. 

V malých Centennial Gardens s atrakcí - umělým cca 17ti metrovým vodopádem, kterej mě až tak tentokrát nebral, jako spíš hafo turistů, co se couralo kolem a rušilo mě od nalezení další kešky. No po menším čekání to byla rychlovka a my vyrazili na místní vyhlídku na Bluff Hill. Kurňa to je stoupání - Juliino kolo je vážně brzda, tak jdem raději pěšky... V menší rezervaci sme kešku našli až po cestě zpět, protože stromy GPS signál moc stínili a my ji po cestě nahoru minuli. Z vyhlídky sme viděli opět jen rušné přístaviště a v oparu část z Hawks Bay, ale jinak nic moc... Poslední keška na nás čekala na soukromém pozemku s povoleným vstupem i na přilehlou zahradu - já kešku uviděl skoro hned, ale počkal sem, až ji objeví i Juli a pak sme využili nabídky a prohlídli si Bluff Hill z houpačky ;) Večeři na čas už sice nestihnem, ale Rosemary nám určitě něco schová...

No to byly zase dva dny volna - vůbec sem si neodpočinul ;) ale neměnil bych...

Málo práce...

Na to, že je dneska neděle, tak sme se moc nenadřeli. Bohužel sem na to doplatil opět tím, že sem byl poslán
domů dřív. Ale aspoň ne s prázdným bříškem (díky Alaně - další z našich šéfkuchařů :)

vepřovej zámotek se vším možným

navíc sem se naučil připravovat mezze (obdoba zajímavě obloženýho talíře) a philo [čti filo], což je takovej zámotek z téměř papírovýho těsta plněnej vším možným. Domů sem nakonec vyfasoval i kusanec sýrovýho koláče, na kterým sme si všichni pochutnali u odpolední horké čokolády ;) Trocha pomoci a víc odpočinku přerušil jen příjezd nové wwooferky - Julie z Německa.

Hafo práce...

Zpestření dnešního dopoledne bylo opět sekání trávníků. Celkem čekaně sem v polední špičce vypomáhal s přípravou jídel, jen tu tentokrát nezůstal nikdo na nádobí, kterýho se navršilo přímo kopec :( Alana (další z šéfkuchařů) mi ale pomohla a předvedla ultra-rychlost... prej proto, že po mě chce oloupat kbelík brambor ;) No oběd o půl 4 sem si nechal od Roba udělat překvapení - párečky v housce se salátem a dresingem... Doma mě čekal už jen odpočinek a další staronovej spolubydlící. Z Vietnamu se vrátil Mark - další z místních homestay (tj. student ubytovanej v domácnosti rodiny v cizí zemi).

Večer se opět ve městě konal koncert - tentokrát hrál novozélanskej armádní sbor námořních sil. A hráli výborně... Potkal sem se tam opět s Debbie a jejíma 3 známýma a víc jak půlku doby sme "protancovali." Tentokrát to nebyla taková hrůza, ale stejně sme měli všichni obrovský mezery v Charlestonu, Jazzu a podobných tanečních stylech... Po cestě na/z koncertu sem potkal supící parní stroj a spoustu více či méně zajímavých veteránů. Snažil sem se taky něco málo vyfotit - ale byl to boj...

no není to krása ;)

Hafo práce...

Denska ráno jsem byl asi už předem odměněn za následující práci ;) jeden z majitelů se mě při ranním úklidu zeptal, jestli piju pivo - tož se dostal balení místního ležáku... jupí. Den ubýhal v klasických kolejích až do poledního náporu. Šéf mi oznámil, že budu k ruce Markusovi, takže mě naučili připravovat pár jídel a já konečně i vařil (dá-li se to tak nazvat :). Na konci směny sem byl dokonce v kuchyni přes hodinu sám a staral sem se o všechny objednávky, umýval nádobí, uklízel kuchyň a všechny polotovary... no celkem záhul, ale bylo to pěkný zpestření. Na oběd byla opět super ryba v pivním těstíčku jak včera, protože si překvapivě nikdo žádnou neobjednal...

Večer sme se vypravili na velkou akci do města.  Nejdřív sme mohli obdivovat akrobatické kousky 4 letadel a pak začal jazzovej koncert. První nastoupila klasická celkem velká místní kapela a místo před pódiem se hodně rychle zaplnilo tanečníky, z větší části stylově oblečenými ála 30. léta - paráda. Protože sme chytli super místo na trávě skoro v první řadě mohli sme se pěkně zblízka kochat různými tanečními styly. Později sem i šel tancovat na jeden tanec s jednou američankou, co seděla vedla nás. Ale po pravdě - moc nám to nešlo. Kdybych aspoň znal, co se hrálo, šlo by improvizovat, ale takto...
Čekání při střádání kapel za menší "mladší" jazzík sme si s Ianem (můj 16ti letej spolubydlící z Německa) zpříjemnili pokecem s američankou a její kanadskou známou z hostelu Debbie. Ta tu zůstává až do úterý, tak spolu možná pojedem v pondělí na výlet do Cape Kidnappers (viz. někdy příště, jen nevím kdy :) Zítra ráno ale vstávám do práce, takže sem až do konce nevydržel, vyzvedl Carrie v jednom z barů, kam se šla asi po hodině venku ohřát. Kolem 11 sme přijeli domů a protože Carrie zítra odjíždí na jinej woof, tož sme se rovnou i rozloučili...

Práce...

Tož dneska to byl další celkem typickej pracovní den - pár lidí na snídani, pár na oběd... něco málo loupání brambor, trochu víc čištění kuchyně. Naučil sem se připravovat jedno z jídel, takže budu moct konečně aspoň v něčem pomoct, až bude někdy shon. Měl sem celkem štěstí, když Markus popletl objednávku a udělal jedno jídlo navíc, takže sem dostal výbornou rybu v pivním těstíčku já ;)

Místo, abych šel po obědě domů, tak se šéf rozhodl, že budu dál umývat nádobí, takže sem v práci ještě hoďku pobyl... Doma už sem toho moc neudělal. Každopádně dík Makoňovi za link na online přenos z Vancouveru. Tož sem pilně fandil a koukal na hokej v okýnku 5x4cm... no ale parádní hokej i tak - po finální siréně sem si šel zase zaskákat do bazénu, zkoukl pěknej západ slunce, sepsal blog a pustil nějakej film (což jdu právě udělat ;).

Práce...

Práce zase málo - i přes hafo loupání a chystání zeleniny sem byl domů poslán zas už kolem druhé :( Stejně sem toho doma moc nestihl - jen sem vyplel kousek za barákem, užil si bazén a tak tak se stihl připravit na odjezd do města, kde se konají jakýsi dvě přednášky. Tento týden je totiž Art Deco týden - na vzpomínku velkýho zemětřesení z roku 1931, kdy byla většina města zničena a přestavěna v té době oblíbeném stavebním stylu Art Deco. První přednáška byla velmi zajímavá - v místním akváriu přednášel kdosi o pokusu dobytí jižního pólu od Jižní Ameriky z roku 1915. Z pokusu se stal boj o přežití trvající víc jak rok naštěstí se šťastným koncem (jinak bysme si asi moc fotek neprohlídli ;) První část druhé přednášky se nesla v duchu boje s požáry po výše zmíněném zemětřesení v Napier a sousedním Hastings. Zato druhá část o hrdinech stála za hovno - přednášející dědula byl sice nabušenej a občas z něho vypadlo i něco zajímavýho, ale prezentaci absolutně chyběl jakýkoliv propojovací motiv, takže se z ní stalo jen povídání o různých řády vyznamenaných lidech bez jakékoliv hlubší spojitosti či návaznosti. Hrůza - ještě že sem byl dost unavenej a přes svou účast v první řadě jsem část rádobychytréaneskutečnězajímavé přednášky spokojeně prospal.

Výlet do Kaweka Forest Park II.

Tak konečně - dneska sem si sice na moment probudil ráno, když Gary odjížděl do práce, ale když sem při druhým procitnutí počítal údery hodin, nestačil sem se divit - prej jedenáct ;) no jo, fakt je 11- tož sem místo snídaně rovnou poobědval... dal si pár bazénů, sprchu, oholil se a místo plánovanýho Národního akvária  ve městě sme s Carrie vyrazili opět do Kaweka Forest Parku za horkýma pramenama. Ale ani tentokrát nám počasí nepřálo :( Chvílema pršelo, bylo vidět zase prd a nakonec sme dojeli zase jen k brodu, po johož projití sem usoudil, že hloubka nějakých 20cm není tak úplně v pohodě. Carrie prohlásila, že jí nevadí zbytek dojít pěšky - no vadil. Zapomněla totiž doma svůj inhalátor na astma a cesta tam byl samej kopec a ne jen na hoďku, jak sem tipoval. Tož sme se aspoň prošli, cestou potkali úžasně přátelskou kobylku a taky nějakých 5-6 aut, z čehož minimálně 2 byly stejně nízký jak Micinka :( ale aspoň nás část zpáteční cesty svezl mladej Maor, co sem každej den jezdí za prací...Na spravení chuti sme si dali hodinový kolečko buší, což byl celkem příjmnej balzám - tentokrát bez kapky vody na cestě ;)

 

 schálně - kolik let byste jí tipovali? (jo, je jí 38 :)

Relax...

Je to hrůza - i když sem mohl vyspávat, stejně sem se vzbudil, jako kdybych měl jít do práce. No, narozdíl od pracovního dnu sem se mohl odpoledne dospat s Harry the cat (Harry je sousedovic kocour, co ale většinu času tráví tady a domů se chodí jen nažrat ;). Dopoledne přijela Kanaďanka Carrie [čti Keri], další wůferka co tu bude asi do soboty. Před večerní sešlostí z práce sem stihl ještě posekat trávník - no už to vážně potřeboval. Běhal sem s plným chztačem trávy co 2 minuty a zaplnil sem půlku kompostéru. Večer se nás sešlo 11 plus 4 partneři s tím, že zaměstnanci dostali 15$ na jídlo - později sem se dověděl, že to šlo z dýžek ;) Seděli sme v turecké restaračce, takže sem si zavzpomínal a objednal Adana kebab s Baklávou jako zákuskem - škoda, že nebyla tak sladká jako v Turecku...Licence BYO (=přines si vlastní) a asi 7 lahví vína koupenýho taky z dýžek slibovalo celkem slušnou zábavu. Taky že jo, šéf se trošku picnul a s ním i v podstatě všichni co domů neřídili - škoda, že já byl autem. I přes povolený asi 3 drinky sem si dal jen skleničku víno a jedno malý pivo... Každopádně sem celou dobu celkem v pohodě rozumněl a ani nebylo třeba mi všechno minimálně 2x opakovat jeko v práci ;)

Hafo práce...

No to byl zase den... Místo obvyklých sta lidí, přišlo dneska 160 - takže sme všichni fakt jeli tak na 130%. Aspoň že sem dostal dobrej oběd i zákusek... Překvapivě sem pak zbytek dne relaxoval ;)

Taradale Clock Tower, Napier

Hafo práce...

tak dneska to byl frmol... naštěstí sem nebyl jedinej podržtaška, takže sme to celkem v pohodě zvládali, ale kuchaři i pinglice valili jak sviňa... dnešní bonus budiž i 4 seaside philos (takový listový rolky plněný zeleninou a nějakou rybou), co sem si mohl vzít domů - o večeři je dneska postaráno ;) jinak sem spíš relaxoval a koukal na bednu...

Práce...

Tak sem dneska v práci zase sekal trávníky. Naštěstí se šéfova předpověď nesplnilo a byl rušnej den. Takže sem místo v poledne končil "až" o půl druhý. Doma sem nějak vytuhnul, takže sem na doporučenej Maorskej koncert odjel hned po probrání ;) no koncert... celkem mi to připomínalo nějakej náš malinkatej fesťák s celkem retro hudbou - poslední půlhoďku to ale pěkně ožilo. Každopádně to, co se mi na tom líbilo nejvíc, byla podpora rodin se závilýma děckama na metylamfetaminu (či čem...) - a to ne jen touto akcí, ale i pravidelným měsíčním setkáváním se na stejném místě i s hudbou...

Málo práce...

Málo práce... hodně deště... ještě víc připravených fotek... těste se ;)

Práce...

Dneska to bude ryhlý. Ráno práce, na oběd sem si uvařil Fish&Chips, odpoledne net, práce, večeře, fotky a blog. Toť vše. No vzhledem k tomu, že sem byl většinu dne stále ještě na dovolené, tak sem hodím jednu fotečku ze včerejška ;)

 

Parlamentní budovy (Beehive - včelín tady ani nevypadá tak hrozně ;)

Kolo, galerka, muzeum, parlament a domů

Dneska byl nabitej den - ráno sem vyrazil na další projížďu do okolí, ale tentokrát se vydal na západ - přes Lyall Bay a Owhiro Bay na štěrkovo-písečný pobřeží kolem Cookova průlivu k Red Rocks (zajímavý tmavě rudý šutry) a Sinclair Head. Cestu tam sem protrpěl, protože mě bolel ze včera zadek od sedátka a každej hrbol byl utrpení, ani jízda pískem či brody není žádnej med, ale cestu zpátky sem si fakt vychutnal. Adrenalin přebyl všechno ostatní a užil sem si rychlost, skokánky i ten písek skoro přeletěl ;)
Po obědě sem jel znovu na Mt. Victoria, ale tentokrát uhnul o kousek dřív a následoval ukazatel k jednom u z míst natáčení Pána Prstenů - našel sem prd a málem sem si rozbil držku. Ani galerka mě nebrala (jako obvykle), ale tentokrát za to mohlo její přestavování a zpřístupění jen dvou expozic... Konečně v Muzeu Wellingtonu sem si spravil chuť - výstava je přehledná, nepřeplácaná, naučná i zábavná, dlouhá tak akorát. Nakonec sem stihl i prohlídku Parlamentních budov. Teda až po projití kontrolou jak na letišti a nakonec i odevzdání mobilu s telefonem - škoda, bylo by toho hodně k focení. Včelín nic moc, ale zase sme ho moc neviděli, zato hlavní budova překypovala samýma zajímavostma. Hlavní zasedačku obložili klasickými maorskými řezbami a jinými pracemi. Všechny ostatní místnosti, co nám ukázali byly luxusní ale nepřeplácaný, no prostě pěkný. A jedna perlička pro stavaře - celá budova byla před pár lety kompletně odříznuta od základů a postavena na cca 300 pružných železo-gumových "soklech", umožňujících pohyb až o 15cm kterýmkoliv směrem za účelem ochrany proti zemětřesení.
Na zhruba 4 hodinovou cestu zpět sem tak vyrazil víc jak o hodinu později, než sem plánoval, takže sem chytil pěknou špičku - i když se i dálnice hýbala jako šnek, tak narozdíl od dé jedničky sme se v podstatě nezastavili. Doma, kam sem nakonec tak dorazil o půl desáté, mě čekala výborná večeře a hlavně moje postýlka ;)

Do muzea a okolí na kole

Ráno sem byl vzbuzen už kolem sedmé, takže sem měl dost času na snídani (porridge po dlouhé době, tj. ovesná kaše pro neznalé), vymyšlení plánu i kratší dospání se - hlavní NZ muzeum Te Papa totiž otvírá až v deset. Od Slávka jsem si pujčil kolo, zámek a povinnou helmu a vyrazil přes vyhlídku Mt. Victoria do centra.

Do muzea sem nakonec přijel stejně až před 11, ale mám čas až do šesti, takže nikam nemusím spěchat. Všechny exhibice v muzeu jsou vystaveny na pěti podlažích, přičemž většina jich je zadarmo (15$ za Pompeje nedám, protože by mi zbylo jen deset babek... chjo, zas bez peněz - ještě že zítra přijde 14ti denní výplata ;). Sice celkovej dojem z celýho muzea sem měl asi lepší z Christchurch, Te Papa si určitě ozančení nejlepšího zélandského muzea zaslouží a v pohodě ještě dlouho udrží. Nejít již do mnoha jiných muzeí, musel bych tam strávit aspoň 2x tak dlouho, takto sem měl všechno projitý už jen za nějakých 4-5 hodin.

Kromě klasických výstav všech možných živých či vyhynulých, mořských či suchozemských živočichů, ptáků,
hmyzu, historie Maorské, kiwiácké i geologické, celýho patra obrazů a poseldního nejmenšího patra se šperkama jen namátkou zmíním nějaký perličky - určitě mezi ně patří nová výstava největší ulovené olihně na světě, která měří 4,5 metru a váží neuvěřitelný půl tuny. Mimo jiné celé její oko má velikost kopačáku ;). a zornička pomeranče. Za zhlédnutí též stojí krátký 3-D filmeček o podmořském životě. Když už sem nezažil zemětřesení naživo, tak sem si to mohl "užít" tady v muzeu - sice to nebylo kdo ví jak promakaný, ale stejně mě naskočila férová husina... Dál si vybavuju obrovskou kostru velryby, kostru snad nikdy neporaženýho závodního koně, kostru ... no dobře, už budu míň morbidní :) jednu z nejrychlejších amatérsky upravených motorek,parádní sbírku mořských živočichů zavěšených ve vzduchu, jednu fakt pěknou slečnu co sem potkal asi třikrát - no to by asi už stačilo,co? :D

Foťák se mi málem vybil, tak rychle domů, najíst se a hurá na projížďku na kole kolem letiště a přilehlýho poloostrova. Chvíli sem bloudil po letištních parkovištích a pak čekal aspoň deset minut na nějaký přistávající/odlítající letadlo, ale nic - tož sem vyjel na vyhlídkou jízdu po pobřeží. Míjel sem super skalní útesy, střídalo se rozbouřený s klidným mořem a asi v půlce začal fučet celkem silnej protivítr, kterýho sem se už nezbavil. Rozhod sem se strávit odpočinek na druhém konci letiště a aspoň jedno letadlo vyfotit - no nečekal sem snad ani 5 minut a jednoho malýho tryskáče sem si nahrál. Spokojenej sem po 10ti minutách odjel, ale jak na potvoru zrovna slyším hukot a pár set metrů za mnou přistává menší boeing - kurňa, jedu zpátky... během následujích 15ti minut přistálo na nějkých 10 dalších letadel a i jedno velký, takže sem s pár dalšíma videama a nšjakýma fotečkama vyrazil zpět (no nepřistál zrovna další vobřík...).
Doma už sem jen relaxoval, uvařil véču i pro spolubydlící (resp. jen jednoho, protože další jsou vegani) a odhodlával se vyrazit na pozorování nočního města - naštěstí mě Chris navedl na mnohem pohodlnější cestu - jet na vyhlídku autem a ne na kole ;) tak sem jel...

Cestou do Wellingtonu

Tak sem v noci usnul u seriálu a probudil se s úžasným výhledem na hvězdnou oblohu - má to spaní venku něco do sebe ;) Ráno sem posnídal zbytek véči (a stejně mi zbylo i na oběd :), prošel se po 2 kratičkých procházkách kolem odpočívadla a popojel do .... ptačí rezervace, kde mě naštvalo vstupný 2x vyšší, než psal můj průvodce. Co naplat, to ty prachy radši utratím jinde. A taky že jo - v Paua Worldu (paua jsou velký pěkně lesklý mušle) v Cartertonu mě sice čekala jen přehlídka více méně všelijakýho kýče, zato v místním íčku sem se poptal na nedalekej Stonehenge Aotearoa a rozhod se jet na prohlídku, co jako na zavolanou začínala za půl hodiny...

No každopádně to byl dobrej plán - místní Stonehenge nemá s tím anglickým v podstatě nic společnýho (krom 30ti metrovýho průměru) a vznikl za účelem studia a poznání starých způsobů určení ročních období, kdy zasít/sklidit, jít lovit, navigace atd. Šlo by o tom popsat hafo, ale bude vám muset stačit, že se sem stojí vypravit v době odborné prohlídky, jinak je to jen zajímavá kruhová, betonová stavba...

Martinborough je malý městečko uprostřed proslulé vinařské oblasti - ne tak velké, ale rozhodně zajímavé. Já v dnešním horku neměl ani na ochutnávku chuť, takže sem se natáhl ve stínu parčíku a poslechl sem si normální dechovku - fakt. A hráli docela dobře.Cestou do hlavního města už sem jen potkal jednoho postaršího stopaře, pár loudalů, co mě brzdili v točitém průsmyku a jeden menší požár.

Ve Wellingtonu byl trochu problém najít grátis místo na parkování, ale zadařilo se. Takže sem se vydal na okružní cestu centrem - přes dřevěnou anglikánskou katedrálku, parlamentní budovy s nejznámějších beehive (tj. budova ve tvaru včelího úlu), dokodrcal se k íčku, přístavišti (s končící přehlídkou historických vozů) a zpět přes jednu kešku za "včelínem". Večer u Slávka sem v podstatě strávil probíráním, jak se máme, co děláme, kde sme všude byli a kde v Brně skončíme ;)

PS: fotky budou příště - snad...

Z práce rovnou na výlet

Práce o státním volnu proběhla celkem v klidu - přišel sem až na 9, ale sem zvědavej, kolik dostanem. Oficiálně máme mít 1,5 násobek platu, ale majitel nás prej vyplatí hotově... No každopádně sem dneska i chvilinku vařil :D Ve 2 sem už ale skončil a jel se domů sbalit na můj tří denní výlet do Welingtonu. Doma mě čekalo milé překvapení ve formě tradičního maorského jídla - hangi. Zajímavá směs různých mas, brambor a zeleniny - můžu si odfajfkovat další položku. Rychle sem naházel věci do auta, nakoupil, natankoval a po půl 4 vyrazil.

První zajímavé místo po cestě (resp. s 20km zajížďkou) byly vodopády s kratší procházkou Maraetotara Falls. Říkal sem si, zda se nestavit po cestě přes Hastings za klukama (co známe z jednoho hostelu), ale nakonec sem je potkal u vodopádu ;) voda krásně a hlavně hoodně ryvhle osvěžila, ale nějak sem nedořeešil svoje skákání do vody od vodopádu, protože sem si tam nahoru přinesl i foťák... co už, jedem dál. Další zastávku tentokrát vážně po cestě sem si udělal ve vesničce Norsewood - jak již název napovídá, jde o starousedlíku ze severní Evropy, ale neměli tu na růžích ustláno. Každopádně vesnička působí dost pohodově, až místy úsměvně, ale lepší než Dannevirke, který se mi vůbec nelíbilo.

Víc už toho stihnout nešlo - ujel sem nějakých 250km, uvařil véču (no vlastně zarověň i snídani a možná  aj oběd :) nějakou pěknou fotečku nahraju zítra...

Práce...

No nevím, jestli se má cenu  opakovat? Dneska bylo v práci rušneji, takže sem odchýzel až po 4. Dneska sem dokonce i hodně připravoval, krájel, mazal a tak - šéf mě naučil další vychytávky při krájení nejen cibule, takže to chce už jen ostrej nůž i domů ;)

Doma už klasika - trocha práce s trávníkama, mytí nádobí, internet... prostě klasika.

 

tak tady se můžu každej den schladit ;) 

PS: konečně sem se po měsících problémů dohádal s lidma od Vodafonu ohledně blokací/odblokací/poplatků a mělo by mi zas normálně fungovat i moje český mobilní číslo. Tímto se omlouvám všem, kdo mi za poslední 2-3 měsíce zbytečně psali... už můžete zase psát, já si to aspoň jednou týdně přečtu :P

Práce...

Dneska sem si ráno mohl přispat, protože mě včera Richard (šéfkuchař a manažer v jedné osobě) řekl, ať přijdu až na devátou. Kdybych věděl, co mě čeká, přijdu normálně na 8. Jeden z majitelů se rozhod, že posekám trávníky - takže místo mě umýval nádobí skoro 2 hoďky šéf ;) Jinak nic zvláštního - byl hic jak sviňa, lidí chodilo málo, takže sem už o půl třetí přijel domů, nájem už dokonce přišel Garymu na účet a já konečně poskládal další barvu mýho vánočního hlavolamu (zase sem se trápil aspoň hodinu s červenou, ale  zelenou sem dal napoprvé :) pak už sem jen pomáhal s večeří a nádobím - zbytek dne sem proflákal...

ještě jednou veřejně díky Kačence a mamině za vánoční dárek

Dobré zprávy?1?

Dnešek proběhl celkem pracovně - v restauraci celkem rušno, na středu... dělal sem až do půl 5 a dověděl se, že budu nakonec pracovat i v sobotu. Což je na jednu stranu super, protože je státní svátek, takže dostanu zaplaceno mnohem víc než normální sobotu, ale zase musím posouvat plány s výletem do Welingtonu - co už, na to sem tady víc než zvyklej ;) Taky sem se dověděl, že výplata tady chodí jen jednou za 14 dní a ne týdně, takže nájem dopředu zase nezaplatím...

"Doma" sem hned po příjezdu posekal trávník, vyluxoval listí (doslova - vysavačem na listí :) a umyl koupelnu. K večeri sem si jen ohřál zbytky z minulých dnů, protože domácí jeli na véču s hostama do restauračky. Aspoň sem měl klid na plavání a skákání do bazénu - to byla po mě potopa :D

Večer sem konečně zaplatil první nájem a koukal na kriket - konečně chápu všechny základní pravidla. Sorry - dneska žádný fotky nebudou nebo že by jo? Když už sme u té potopy, tak sem aspoň hodím fotku toho včerejšího nepřebroditelnýho brodu:

Výlet do Kaweka Forest Park

Kvůli hnusnýmu počasí sme náš výlet k horkým pramenům v Kaweka odložili až na dnešek. Vyrazili sme už po osmé ráno od Petrova hostelu a vydali se na klikatou cestu. Sesuvy půdy až do půli asfalty na několika místech nás mělo lehce varovat před možnými komplikacemi na posledních ~20ti kilometrech nezpevněné cesty. Tam sme se nakonec dostali jen do půlky, kde sme přijeli k brodu, kterej nešel projet ani traktorem (se kterým uvíznul nějakej kiwík na druhé straně-prej má ale jídla dost ;) natož tak to zkoušet Micinkou....

Co teď? Naštěstí sem s sebou měl knížku svých domácích s jednodenníma trekama v Hawks Bay, takže sme na zpáteční cestě podnikli 3 menší procházky buší a jeden výšlap. Škoda jen, že skoro pořád pršelo a hlavně nic nebylo vidět přes všudypřítomnou mlhu. I tak sme si túru docela užili. V 5 odpo sme se vrátili do auta - celkem unavení, celý durch mokří * ale spokojení . A rozhodnutí , že se sem za lepšího počasí ještě určitě vrátíme!

---------------------------------------------------------------

* zase se většina cest proměnila v potůčky místy i po kolena hluboký - to by se ti Káťo líbilo :P

Petr brodí...