Můj pobyt v oblasti Marlborough - aneb vinice, kam oko dohlédne

uf, no tentokrát to bude fuška - vzpomenout si, co se stalo před měsícem či dvěma. Na druhou stranu to aspoň nebude tak dlouhý (anebo bude? ;)

Opawa river, Blenheim

Blenheim se svými 24.000 obyvateli je sice největší městečko v celém Marlborough Sounds, ale není tu celkem nic moc zajímavýho k vidění. Okolní velmi úrodná půda, ochrana pohořím Richmond Range a cca 2400 hodin slunečního svitu ročně jsou výborné podmínky pro pěstování vinné révy. Vinice jsou široko daleko a batůžkářů z celýho světa jako much.

Přijel jsem do Blenu navečer a našel celkem klidný místo na přespání v autě. I přes 3-4 vrstvy byla celkem zima, tak jsem pár dní strávil u CS rodinky (ne zrovna moc zajímavé ani komunikativní...) a během té doby si našel ubytování trvalejší: 31 Alma Street, Renwick - městečko 10km západně od Blemu obklopené samými vinicemi. Pokojík se mi celkem líbil, i když nebyl nejteplejší (el. topítko aspoň pár stupňů přidalo), ale byl jsem tam celou dobu sám (s možností, že se někdo přistěhuje, pokud budou majitelé v hledání úspěšní) a hlavně jsem platil jen 80NZD/týdně včetně vody, elektřiny a internetu.

31 Alma Street, Renwick

I když je 80 dolárků v podstatě minimální nájem, co jde vůbec sehnat, není to zrovna málo. Ale mohl sem si to dovolit, když jsem měl konečně práci na cca 4km blízké vinici s pohodovýma lidma, rozumným supervisorem a docela dobře a hlavně spolehlivě platící kontraktorkou (tj. člověk, který zprostředkovává práci majitelům vinic a obyč. pracovníkům).

I když to už většina lidí ví (takže zbytek odstavce klidně přeskočte), napíšu pro úplnost i o tom, co jsem tam vůbec dělal. Každej, s kým jsem o tom mluvil, mi tvrdil, že práce v zimě na vinici je fakt strašná dřina - nevěřil jsem. I když jsem se každý ráno cítil unavenej skoro stejně jako večer a ruce mě bolely ještě další 2 týdny po skončení - s odstupem času můžu konstatovat, že hokna to byla, ale mohlo by být klidně hůř. A co jsem teda vlastně že dělal? Každej dostal na starost jeden řádek (100-200 rostlinek) a dělal pruning (prostříhání velkýma nůžkama starých prutů a nechání 3-6 nejlepších na další rok) rostlinek vinné révy, striping (vytrhání starých prutů a připravení doprostřed řádku pro rozdrcení) a trimming (zapravení zbylých prutů malýma nůžkama).

Za jednu rostlinku jsme dostávali cca 65-80 centů - podle stáří rostliny a tím souvisejícím počtem ponechaných prutů. První týden bylo naprosté utrpení - už druhý den jsem nemohl stisknout pravou ruku, takže jsem musel střídat trimovací nůžky (a to jen proto,že nůžky včera nebyly dost ostrý = poučení pro příště), koncem týdne jsem už ani pořádně nemohl stříhat velkýma, jak na ten pohyb nebyly ruce trénovaný. Abych si vydělal aspoň minimální mzdu (což je teď 12,50 před zdaněním), dělal jsem denně 9-10h jen s krátkou pauzou na jídlo. I tak mi Marg (moje první kontraktorka) musela první týden doplatit 3,5h do minimální mzdy - což jak jsem později zjistil nedělají skoro žádní další kontraktoři, i když to mají ze zákona přikázaný.

parking issue

Sobotu jsem vynechal a věnoval ji regeneraci těla a další týden už to šlo mnohem líp - moje práce byla čistější a hlavně rychlejší ;) žel koncem týdne přišlo nemilé překvapení: za pár dní už pro nás nebude mít Marg žádnou další práci. A aby toho nebylo málo, po sobotní práci při obvyklým parkování s hlavou plnou pracovních myšlenek jsem zapomněl, že moje Micka je obdarována tažným zařízením - jak to dopadlo můžete vidět na obrázku ;)

poslední den na první vinici

Naštěstí to majitelé vzali s naprostým klidem a ještě se divili, že to chci sám opravit. Po třech nanesených vrstvách jakýsi strašně smradlavý hmoty mi sice Roger řekl, že to zabrousí a zamaluje už sám, ale ani o měsíc později na to nikdo nešáhl... co už. Třetí týden jsem dělal, co to šlo - dokonce jsem už ani nebyl očividně nejpomalejší. Nakonec jsme pracovali až do středy, kdy jsem to po práci lehce zapili a já mohl začít hledat práci znovu. Zbytek týdne naštěstí propršel, takže stejně nikdo nedělal a já si dokonce našel dalšího kontraktora - Inda. Každej v okolí ví, že Indové jsou jedni z nejhorších, ale já měl opět kliku, že ten můj byl celkem výjimka a za celou dobu mi dluží už jen nějakýho padíka...

víkendová práce

Práce pro Happyho byla celkem podobná - jen trochu hůř placená a každej dělal jen 1, max. 2 typy práce. Já začal stripingem - hokna, ale nedá se toho moc pokazit a po týdnu jsem byl už tak rychlej, že jsem měl víc než minimální mzdu a většinou i dřív jak za 8 hodin. Happy mě po nějakým týdnu nechal dělal i další práce, ale já se nakonec rád ke stripingu vrátil. I když jsme byli ujišťováni, že práce bude až do nějakýho 5. - 10. září - už o měsíc dřív nastaly komplikace a po dvou týdnech, kdy jsem celkem pracoval jen 3 dny, jsem dal "výpověď."

ráno na vinici

Tož je to kratší než jindy, ne? Ups, já už něco o práci na vinici psal, že - no přece to ale nebudu mazat - tak je tu hold něco dvakrát...

Práce v zimě na vinici - aneb jak jsem si vydělal svých prvních $414,54 (a ještě rychleji utratil ;)

moje první vinice - Rapaura road 122, blízko městečka Renwick

Tak je to tady - moje první výplatní "páska" či spíš kousek přeloženýho papíru... Vyznat se v ní je ale aspoň mnohem jednodušší než z výplatnice na FITu ;)

O své útrapy při hledání této práce i o cestě na jih jsem se s váma už podělil minule. Na co jsem ale úplně zapomněl, bylo pochlubení se s vlastím obsahem mé práce. Momentálně je tady čas na prostříhávání vína - což obsahuje nejen vlastní pruning (prostříhání), ale také striping (vytahání ostříhaných starých prutů) a trimming (zastříhání zbylých prutů). Platí nás podle toho, kolik dobrých canes ([: kejns :] = prutů) se má nechat. Za starej keř s pěti dostanem 80 centů, 75c za čtyři a 60c za mladý víno se třema prutama. Teď děláme na starý 4-prutý keře, takže jich člověk musí za 8 hodin udělat 130, aby měl aspoň minimálku - a to se mi povedlo zatím jen v pátek... (momentálně jsem asi o půl hodiny pomalejší)

tak tady bydlím, pohled z obýváku do kuchyně - Alma street 31, Renwick

Po týdnu spaní v autě se počasí celkem výrazně ochladilo a moje tělo potřebovalo taky trochu klidu a tepla na regeneraci, takže jsem v sobotu do práce nešel a začal intenzivně hledat nějaké ubytování. Nabídka byla celkem dobrá - našel jsem 4 inzeráty do $100 týdně i s internetem a elektřinou. Nejvíc se mi zamlouvalo ubytování v Renwick, který mám i blíž k momentální práci a taky se platí jen $80 týdně ;) prohlídnout si ho můžu ale až v neděli odpoledne, takže před tím obhlížím další místa v Blenheim. Jeden celkem rozumnej baráček za stovku - dokonce i s jedním ubytovaným Čechem. Další bývalou garáž předělanou na "ubytování" nějakýma asiatama, co ani moc anglicky neumí :( a ten poslední už mi někdo stačil vyfouknout.

můj studenej pokoj (mimořádně uklizenej = bordel přesunut mimo záběr ;)

Naštěstí pro mě bylo poslední místo i to nejlíp vypadající. Jsem tu dokonce momentálně sám v pokoji pro 3 - dokud teda neseženou majitelé víc lidí. Pravda, je to v přízemí, takže tu není takový teplo jako v patře, ale za ty prachy na místní poměry - absolutní luxus :D Jinak je nás tu momentálně 8 - anglickej pár, kluk z Hong Kongu, jedna kiwi holka, pár z Brazílie či Argentiny a jeden černoušek (co se naštěstí brzo stěhuje - hurá). Bydlí totiž ve vedlejším pokoji a furt si něco pouští - a kvůli těmto papírovým stěnám to slyším líp než televizi z obýváku i s otevřenýma dveřma...

můj pvní pokus o panoamatickou fotku - je to bohužel dost poznat na spoji, ale co už...

Na tomto místě veřejně děkuji všem, co na mě mysleli a drželi vzorně palce při hledání práce - měl jsem totiž hodně velkou kliku na zaměstnavatele - kontraktorku Marg. Anglickej pár totiž pracoval pro někoho jinýho za o třetinu menší plat. Jedni ani nedopláceli do minimální mzdy a vždycky měli problém s dostáním výplaty. Dal jsem jim teda kontakt, co mám já - leč momentálně se u nás nenabírá. Možná má Marg obavu z dalších anglánů. V pondělí (po týdnu práce) totiž jednoho musela vyhodit (nedělal ani pruning, ale stejně byl moc pomalej) a od středy už tu je za něj náhrada.

dneska (17.7.) se počasí vyřádilo a poslalo nás domů už v poledne; úkol: najdi duhu

Tak snad mě nebude čekat stejnej osud - zatím mi všichni tvrdí, že si vedu dobře, ale sám vidím, že by to mohlo být mnohem lepší - jen nevím, jak přesvědčit ruce, aby přestaly bolet a poslechly hlavu se zrychlením. Ze začátku jsem totiž musel moc přemýšlet nad tím, kam střihnout, ale teď mnohem víc myslím na to, kam střihnout, aby to co nejmíň bolelo :-/ Ale začínám si zvykat i zrychlovat - tak jen tak dál...

tak toto je víc jak 360° panoráma ;) o fous lepší výsledek...

A jak jsem se vůbec k této částce dopracoval? No během prvního týdne jsem zvládl opracovat 379 keřů s 5-ti pruty a 187 keřů se čtyřma dobrejma prutama, ale stejně mě ještě 3.5 hodiny museli doplácet do minimální mzdy. Už aby tu byl zase čtvrtek - koupil jsem benzín (skoro $80), nějaký termo oblečení (dalších skoro $80), polštář s pánví (asi $25), zásoby jídla (přes $110 plus 50 včera) a jsem zase pomalu bez peněz - a to mě v neděli ještě čeká platit nájem :( Hold, uvidí se příští týden - kolik (z)bude... a jestli taky najdu další práci (tato momentálně v pondělí končí)

a když je pěkně i to panoráma vypadá hned mnohem líp ;)

PS: konečně to není tak dlouhý, co? ;) volnýho času ubývá - každej den si vyvářím, ale hlavně mě fakt bolí ruce a teď nejvíc prsty, takže ani víc psát nemůžu. A ani v podstatě není co :D

sobota (18.7.) konečně hezky, takže je i vidět sníh na protějších horách
a taky hotová práce nejen naše, ale i po vyvázání a sešrotování ostříhaných prutů

Moje nová práce a Mitska [čti Micka]

Tak jsem konečně koupil auto a našel práci... ale byla to teda fuška musím přiznat. Jak to ale vůbec začalo? No celkem klasicky - novozélandky... jak jinak :P

Stejně jako vždycky jsem neměl nějakej jasnej plán, kdy a co vůbec koupím, takže jsem se hned po návratu do Aucklandu začal zabývat hledáním nejen ubytování na blíže nespecifikovanou dobu ve městě a nějaké dočasné či trvalé práce, ale i po všech možných (levných) autech. Tak jsem na TradeME objevil malýho vana jen za 900$, ale den před koncem aukce bylo auto staženo a mě se po několika dnech podařilo zjistit, že ho prodávající už udal jinde :(

největší trh s auty na Zélandu - Ellerslie racecourt, Auckland

Začalo to pořádně až v neděli na Ellerslie racecourt - což je tady největší trh s auty. Den před tím jsem ale navštívil jeden menší v centru města a potkal tam 2 Česky, co prodávali svou Tonču (celkem zachovalou Toyotu - vana, co už ale měl dost nalítáno). Holky jsem celkem čekaně potkal i v neděli a v podstatě jsme se domluvili, že když ho dneska neprodají, tak ho raději nechají mě pod cenou, než nejaým místním překupníkům - navíc bych to mohl zaplatit v korunách, což bylo výhodný pro obě strany... No zkrátím to: holky nakonec prodali jen lehce pod cenou a skoro si i mohly vybírat kupce ;)

Tonča - Ellerslie, Auckland

Krom jejich auta jsem ještě objevil jednoho postaršího karavánka, ve své době celkem luxusního - pravda 22 let starýho... Německej pár ho ale už slíbil nějakejm Frantíkům, kteří si ale ještě nebyli jistí a chtěli vomrknout ještě jedno domluvený auto. Tak mě nezbylo než čekat - a že sem si počkal... Už jsem měl celý auto prohlídlý třikrát - pro jednoho až zbytečně moc místa. Pokecali jsme si s děckama, projel jsem si ho, nechal si ukázat oblíbený místo v centru města, kde se dá v klidu přespávat v autě. Nechal jsem se odvézt k Anně (jediné CS hostitelce z Aucklandu, která měla volno), ale Frantíci se furt neozvali. Až sem byl asi 15 minut doma, přišli děcka s tím, že i když by ho mnohem raději nechali mě, prodají ho dle dohody žabožroutům ;) co už, hold nebudu mít takovýho většího trabanta - tak mi totiž jejich van připadl... 3:0 chjo, to je skóre (bo spíš 0:3, že? :)

Vyzbrojen trochou víc zkušeností jsem se pustil znovu do lovu aut na internetu, už ovšem z tepla jedinýho hostelu v Aucklandu, co měl internet zadarmo. Za celý týden hledání jsem však neobjevil skoro nic, až na jednu Toyotu, která byla momentálně za pěkných $900 - navíc stála asi 5 minut chůze od hostelu, takže jsem si ji půl dne před koncem aukce šel projet. Po pravdě - lepší pocit z řízení tak velkýho, levnýho, starýho auta jsem před tím ještě neměl a vlastně ani potom už ne. Tak jsem zasedl na net a začal přihazovat. V hloubi jsem doufal, že by za 1500 mohla být moje - maximálně za 1800, ale výš nejdu: říkal jsem si nejen pro sebe, ale i lidem kolem... Už už to vypadalo na první variantu, když na patnácti stovkách odpadl jeden, co mě furt přehazoval, když jako na potvoru se ukázal druhej, kterej měl strop trochu jinde. Ještě 10 minut po skončení aukce jsem se spolu přehazovali, až jsem dal poslední částku 1900 a raději od komplu odešel. Sice to auto mělo cenu tak kolem dvou tisíc, ale to by byly v podstatě všechny moje prachy a já vlastně na auto ani tak moc nespěchám...

mnohem pohodlnější trabant ;) Toyota Hiace 87 - Ellerslie, Auckland

Co mě ale moc zatím nelákalo, bylo shánění kombíku. Po včerejší projížďce mi majitel ukázal ještě jedno Mitsubishi - omlácený až hanba, ale prej že mi ho nechá za 1200. Tak jsem si ho dneska šel i projet. Lehce poučen co všechno omrknout při koupi auta z nějakýho článku, co mi poslal Víťa (mockrát díky, fakt to pomohlo :), jsem vyrazil na obhlídku. Více méně jsem byl s Mitsinou spokojenej, jen měla hafo tendenci zatáčet doleva, když jsem nedržel volant... Prej je to sjetýma pneumatikama, což obě na levé straně jsou až skoro do hladka. No jo, je to ale příčina nebo až důsledek něčeho horšího? Našli jsme úplně novou rezervu a rozloučili se s tím, že on se na to mrkne, zkusí to spravit - já zatím omrknu další kombíky a v neděli po dalším Ellerslie se ozvu.

To jsem ještě netušil, že bude moje... Mitsubishi Magna 95

Zbytek týdne jsem se den ode dne začal přiklánět k variantě kombíku místo vanu - minimálně na pár měsíců, co tu budu určitě sám a pak se uvidí. Jenže nic moc zajímavýho na netu nebylo - bohužel ani co se práce týče. Tak už jsem i začal obcházet restaurace ve městě a rozdávat CVčka. Čekal jsem na víkend, kdy zase budou ty dva trhy (malá rada potenciálním zájemcům: na backpacker car market ve městě ani vůbec nechoďte, pokud teda nechce uzavřít pojištění - to tam mají asi úplně nejlevnější...). V sobotu jsem objevil celkem zajímavýho Forda - sice celkem starej ale luxus, kam ses podíval, všechno v elektronice a jen za litr, ale ten čtyřlitrovej motor - no zvuk měl krásnej, jen tu spotřebu jsem raději neměl chtít vědět :)

Ford Falcon 4l - Victoria park car market, Auckland

Hurá neděle - ale né, už zase prší. Dvě Němky taky vstávají na car market, ale s opačným problémem než já - mají starýho prcka na prodej, takže jsem se nechal svést a na oplátku je aspoň odnavigoval. Ještě než jsem jednou obešel všechny auta (a to jich tam byla snad jen polovina než minulej týden), tak holky měly prodáno a šly domů - to mě to teprve čekalo. Objevil jsem totiž celkem zachovalou Mazdu 626ku, kterou prodával jeden Turek jen za 1350. Pravda není to 1200, jak jsem mohl mít jinde, ale zase tato má všechny kola nový, alarm, pěknou kastlu, jen trochu hůř startuje a drží volnoběh. Tak proč si ju i neprojet, že? No třeba proto, že jí nefunguje topení s větráním - no a v tom počasí to teda byla jízda. Rychle jsme se vrátili a Turek se dušoval, že se mu to stalo dneska ráno, jak přijel a že to do zítra opraví. Tak jsem o tom začal přemýšlet, zatím se mu tak začali hrnout další zájemci. Už si byli i auto projet, tak jsem se rozhod: "Beru Mazdu, ale musí ju do zítra opravit." Plácli jsme si, hodil mě na hostel, vyměnili si čísla a domluvili se na zítra kolem oběda na předání opravenýho auta.

Lantana hostel - Parnell, Auckland

Tak jsem se v pondělí odubytoval a domluvil s manažerem, že ještě pár hodin počkám na auto a pak odjedu - není problém. No ale problém nastal. Byly dvě, půl třetí, tři a Turek nikde - pravda naháněl jsem ho na mobilu, co mi dal. Jenže to bylo číslo na jeho syna a ten mi to nebral ani neodepisoval - tak jsem naši dohodu SMSkou zrušil a šel jednat o Mitsině. Kořeň na ni už sice našel zájemce, ale protože si myslel, že ji prodá mě, přesvědčil ho na jiný auto. To mi ale volal Turek s mnoha omluvama, že to servisák opraví až zítra, protože musí celej topící systém vyměnit. Chjo - tak OK, jestli to zítra odpoledne nebude furt spravený, beru Mazdu. Což nastává menší problém: kde budu dneska spát? Manažerovi se už pochopitelně moje situace nelíbí, ale má všechny postele už plný - mám ale stan, tak zaplatím o trochu míň za možnost si ho postavit a přespat v něm. Jenže kdo se má stavět se stanem v noci a v 6 ráno ho zase balit (jdu totiž v 6:45 do jedné agentury, co dohazuje práci dělňasům). Takže jsem chtěl spát ve společenské místnosti - žel do půl druhé tam někdo vysedával a ráno už před pátou mě zase vzbudil - přístě nebudu línej... snad :)

Další den jsem se zapsal do agentury a do deseti čekal na práci - marně... tak sem se cournul městem, abych zabil čas a moc se neukazoval v hostelu, kde mám furt věci, ale platit další noc nehodlám ;) ve tři volám Turkovi a ten šmejd Mazdu prej prodal za dva tisíce - co už. Furt mám v záloze Mitsubishi - volám a za pár minut už znovu testuju. Jo - konečně vyměnil ty dvě sjetý kola a řízení už je v podstatě v pohodě. Nic moc jinýho netestuju (blb) a jedem vybrat prachy a přepsat auto na poštu. Za 10 minut dostávám klíče, předám prachy a může jet... na benzinku ;) v nádrži není ani tolik, aby se ručička ukazatele aspoň trochu hnula - taky by to chtělo vyluxovat... Jejda, to není Beruška - má to nejakej vodpich... asi bych si měl zařídit pojištění. Asi jo... A ještě jedna pozivní zpráva nakonec dnešního dne - sice mi přestal fungovat internet přímo na mobilu, ale podařilo se mi přes něj připojit můj notebook na internet. Takže nejen že jsem teď totálně mobilní (a cítím se tak i trochu dospěleji ;), ale díky tomu jsem si pořádně přečetl poslední odpověď na mail s žádostí práce na vinici a tentokrát nepřehlédl informaci, že mám zavolat a dostat nějakou práci, až budu v jejich městě. Takže jestli to dobře chápu a všechno vyjde, vyřešil jsem i svůj druhej problém - a můžu jít v klidu spát :P

moje první noc v Micce - přístav, Auckland

Sice moje budoucí práce má být až v Blenheimu (sever jižního ostrova - cca 600km daleko plus mastnej trajekt), ale můžu nastoupit v podstatě hned. Paráda - když zítra nedostanu job v labour agentuře, tak jedu na jih. Ráno se vzbudím a už svítá - iPhone nebudí, když je vypnutej - dobrý si pamatovat. Přifrčím do agentury a tam fronta až za roh - tak se teda zapíšu na nějaký 40. místo a jdu zase čekat - jak na potvoru většína lidí přede mnou práci dostala, jen skoro stejná skvadra jako včera ne - to byla druhá a taky poslední kapka -> mizím z Aucklandu. Teda jen co koupím pojištění a nechám opravit nefunkční zapalovač - sice mám konvertor elektřiny, ale ji mi na ... První nechtěná investice do auta - skoro za padíka...

Michal, Máta, Maruška - Hamilton

Po cestě do Hamiltonu k dalším Čechům volá Marg (má budoucí zaměstavatelka) a domlouváme se, že mám přijet až v neděli, ať ještě něco málo před prací stihnu vidět ze severního ostrova. Tak jsem dojel k Michalovi s Maruškou a Matulí - skoro roční dcerkou (čímž jim ještě jednou děkuji i veřejně a přikládám bez dovolení fotečku ;) Plán na další den: vomrknout město a hlavně uklidit auto a vymyslet, jak v něm budu přebývat. No jak to dopadlo si prohlídněte na fotkách v galerii - ale musím uznat, že je to lepší, než jsem čekal. Když jsem tam tak obcházel auto a fotil, tak mě to napadlo - bude se jmenovat Micka :P

Jarek, Slávek, Tereza, Renata, já - bylo nás pět, Wellington

Ještě jednu noc na severním ostrově jsem přečkal pod střechou (u Slávka a Terky - taky moc dík i za foto bez dovolení ;) ve Wellingtonu, ze kterýho jsem pravda moc neviděl, protože už další den v poledne odjíždím trajektem za nepěkných $140 a stejně nehezkýho počasí vstříc jižnímu ostrovu.

trajekt z Wellingtonu do Pictonu

Ale o tom zase příště (uf, je to čím dál náročnější - ještě že se po večerech celkem flákám ;)