Cesta do Arthur's Pass má být velmi zajímavá, pokud vám však vyjde počasí. To pak lidi jezdí vlakem z Christchurch a zpět, aby se kochali pěknýma horama po větší část roku i zasněžnýma. Nám den začal klasicky - deštěm. Cestou sme se projeli po hafo dlouhém akvaduktu přes hluboký údolí, kterej výrazně zbezpečnil cestu z východního na západní pobřeží. Čím víc sme se blížili samotné vesnici, tím se počasí umoudřovalo. Nakonec sme to vychytali úplně nejlíp, protože sme stihli čas mezi dvěma velklýma bouřkama. V místní velmi dobře vedené D.O.C. kanceláři * sme se dověděli, že jedna z cest na vrchol není schůdná bez výbavy do sněhu.
Tak sme hold na Avalanche Peak šli oběma směry stejnou cestou. Skoro 1100 metrů převýšení sme s lehkým batůžkem vyšli za nějaký 3 a půl hodiny. Pár posledních metrů vedlo ještě zbylým sněhem, ale celkově celej trečík nebyl moc náročnej - o to víc nás překvapilo, jak sme druhej den nemohli ;) Kažopádně výhledy z vrcholku stály za to. Dole v Arthur's Pass vesnici sme ještě zkoukli zajímavej kostelík s výhledem na (v noci osvětlenej) pěknej vodopád a pár kilometrů za ní zakempili.
Následující den sme vyhlásili za odpočinkový a krom pár krátkých zastávek v nejakých rezervacích po cestě na východ sme jen dojeli do Ashburton - k dalším CS** hostům. Škoda, že sme u nich mohli strávit jen do brzkého následujícího rána. Od Dana sme se dověděli pár zajímavých míst, kam určitě zajet a Káťa s Gabrielou vytvářeli šperky - hm, tak tady totiž nazývají místní bižu... Samotný provinční město je dost nezajímavý, takže sme se po kratičké procházce centrem vydali na cestu po východním pobřeží.
Chtě, nechtě i dnešek nakonec zůstal odpočinkovým. Zvládli sme projet 3 městečka - nejturističtější Geraldine, prý artovou Temuka a nečekaně velké Timaru. Nebýt neskutečnýho množství turistů, připadlo by mi Geraldine jako celkem zajímavý malý městečko. Jeden krámek vystavoval největší pletenej svetr na světě - v zadní místnosti zas na dvou zdech ve čtyřech řadách visela mozaika z cca 1,5 milionu zoubků pletacích strojů znázorňující jakousi bitvu v Normandii (asi Hastings dle naší chabé paměti). Za zmínku stojí i podniková prodejna obrovské nejen marmeládové společnosti Barker's. Nebýt grátis wifiny v knihovně v Temuka, ani bych se o ní nezmiňoval ;) A Timaru - škoda, že sme přijeli v pozdním odpoledni, takže sme se jen prošli botankou a po pobřeží - btw. na těch fotkách to není hbřitov, ale růžová zahrada z pohledu shora...
Celkem nudný východní pobřeží sme na chvíli opustili a zajeli si k ledovcovým jezerům a nejvyšší zélandské hoře dál do vnitrozemí. Neskutečně tyrkysová barva místního ledovcových jezer Tekapo a Pukaki se nám neomrzela ani po několika dnech. Turistický Tekapo se může chlubit kamenným kostelíkem s výhledem na jezero, termální lázně, observatoř a sochou kolie ;) Celé okolí sme si plánovali prohlídnou z kopce s hvězdárnou, ale protože nás to nahoře málem sfouklo (a to mimořádně ani trochu nepřeháním), tak sme se jen ohřáli v kaféčku a razili si cestu proti větru zpět.
Sousední jezero Pukaki turistům moc nenabídne, jen grátis kemp u břehu jezera a pěkný íčko s výhledem na Mt. Cook (nejvyšší hora NZ - 3.754m) - škoda že dneska vůbec není vidět. By člověk ani jinak neřek, že je to doopravdy jezero - půlmetrový vlny se pravidelně rozbíjely o šutry na pláži a na konec jezera dohlídnout ani nešlo, páč má přes 30 km na dýlku. Z plánovanýho koupání rychle sešlo - ne nadarmo je to ledovcové jezero, kosa jak z nosa a po pár tempech sem se bál, že nedoplavu zpátky - ale jinak supr osvěžení :) Ačkoli sme ujeli světlům civilizace, pozorování hvězd jižní hemisféry nám pokazil do céčka dorůstající měsíc. Tady je totiž i měsíc naopak - když je vidět C, tak začíná dorůstat, při Déčku couvá... No každopádně hvězdy tu jsou parádní, jen kvůli skoro úplňku sme si je tak úplně nevychutnali...
Noční kosa předznamenala slunný den - no minimálně dopoledne, takže cíl je jasnej - vylézt někam na kopec a prohlídnout si ledovce na Mt. Cook a okolní třítisícovky. Nejdřív sme došli na výhlídku Kea Point pod ledovec Mueller a pak vzhůru nahoru k Sealyho plesům (cca 1250mnm). Škoda že sme nevyrazli o fous (pár hodin ;) dřív, protože bysme stihli vylízt možná až k Mueller chatě, kde měly být ještě hezčí výhledy - ale i odtud to stálo za to, což doufám potvrdíte, až konečně nahraju fotky. Zbylý čas sem věnoval studování dost zajímavých informací o ledovcích a okolí v místním íčku. Celou Mt. Cook vesnici vlastní v podstatě jen jedna rodina, tak se není čemu divit, že ceny jsou vysokohorské - stejně bysme tu nespali, takže ani dnes sme nepohrdli ledovým osvěžením v Pukaki.
Zbytek cesty proběhl celkem pohodově - slunko pražilo, vichr fučel a my čučeli na obrovský vlny narážející o hráze jednotlivých elektráren tvořící obrovskou energetickou soustavu, co sme míjeli po cestě zpět na východní pobřeží. Co se událo tam si budu muset do příště zase vzpomenout ;)
* DOC = Department of Conservation, (asi vládní) organizace, co se stará o vše kolem přírody - její ochrany, turistiky, chat atd.
** CS = CouchSurfing, to si snad už pamatujete ;)
Žádné komentáře:
Okomentovat