Wanaka, Queenstown a okolí

OMLUVA: Místo abych svoje zpoždění po usazení se v Napier začal dohánět, nabral sem víc než 4 měsíční skluz. Pokusím se tedy všechno dohnat během svýho posledního týdne u rodiny Severinsenových. Z toho ovšem vyplyne následující - nic po sobě nebudu číst a ani nebudu dlouho vzpomínat na všechny detaily. Nebude to perfektní, ale snad aspoň trochu čitelný a třeba to i někdy v budoucnu doplním/upřesním/opravím/zlepším - ale nic předem neslibuju. Teď už ale zpátky k dnešnímu článku...

Queenstown - turistická Mekka všech návštěvníků Jižního ostrova plná nabídek adrenalinových zážitků. Co plná, naprosto přeplněná. Jestli mi hromada turistů  v Geraldine přišla otřesná, tady jsem ty davy nemohl vystát a ve městě sme strávili ztěží půl dne. Škoda, jinak je to totiž moc pěkný místo na břehu jezera Wakatipu s majestátnými vrcholky hor všude kolem. Tak proč se na nějaký nevydat - třeba Ben Lomond s nadmořskou výškou 1748 metrů. To znamená nějakých 1400m převýšení pro nás - překvapivě nenáročnej výstup, krom závěrečné asi půlhodinky. Po cestě sem si zahrál na anděla strážnýho jedné Anglánky, kdy jsem jí napřed půjčil svou trekovou hůlku, když už vypadala, že těch posledních pár set metrů nevyleze. Na vrcholu se jí zas vybila baterie ve foťáku, ale měla kliku, že měla stejnej typ jako já. Byla by škoda po takový námaze nepořídit žádnou úchvatnou fotku - no posuďte sami...

skupinové foto z vrcholu Ben Lomond

Další naše cesta vedla dále podél jezera do Glenorchy. Prej pěknýho maloměsta - nám však počasí nepřálo, takže sme se přesunuli na začátek proslulého Routeburn tracku - ano, je to ten, co sme už kousek šli ve Fiordlands. Tentokrát nás čeká mnohem náročnější jednodenní výlet z jeho východního konce. Proto sme se večer posilnili výbornýma bramborovýma knedlíkama s uzeným (no nakonec z toho vyšly výborný noky, ale hádat sme se kvůli tomu nemuseli ;). O treku psát ani moc nebudu - snad jen, že je poprávu považován za jeden z nejlepších na Zélandu. Počasí nám parádně vyšlo, jen energie začala docházet - hold se už ty týdny cestování, chození a lezení začínají projevovat. Nakonec sme se ale hecli a došli až k plánovaným vodopádům. Víc už nic - raději se podívejte na fotky.

Další naše putování nás zavedlo do Skippers. Po cestě sme zkoukli řádící rychločluny v kaňonu řeky Shotover, viděli 2 vysoký bungee-jumping mosty (bohužel bez lidí) a dojeli naprosto šílenou cestou až do města duchů - Skippers. Místní škola a jedna z usedlostí je celkem nově opravena. Je to naprosto kouzelný, opuštěný místo... Do dalšího pěknýho městečka - Arrowtown - sme dojeli naštěstí dost brzo na to, abysme se vyhnuli největšímu náporu túristů. Nejzajímavější "atrakcí" je asi největší zachovalá asijská zlatokopecká osada.

Nejvyšším autem průjezdným průsmykem (cca 1100mnm) a následným čtyřiceti kilometrovým klesáním (vážně nekecám, byla tam fakt značka: Pozor klesání, 40km ;) jsme dojeli až do Wanaky. Jde o další turistické město na břehu stejnojmenného jezera obklopené nádherným hornatým okolím. Tudíž sme se tu ani moc nezdrželi a hned vyrazili do kopců. Tentokrát nás čekal jen kilometr, ale všichni tři sme prožili neskutečnou krizi - nahoru sme se škrábali snad 5 hodin, i staříci nás předbíhali, ale překonali sme se a nakonec se nahoru dostali. A ty výhledy stály skutešně za to, těžko se vybíraly nejlepší fotky, protože všechny byly naprosto úchvatný. Tudíž sem jich uploadl trochu víc než obvykle... Po cestě dolů nás napadlo vytvořit PFko z našich těl - leč málo kdo to poznal (nepřekonatelně působivé pozadí snad ale ocenil každej ;) 

Další den sme se už v podstatě jen prošli kolem Diamond jezera, poseděli na pěkné vyhlídce a zajeli si do světa Puzzle. Nakonec sme nešli ani do labyrintu ani do 4 speciálních místností, ale užili si hromadu hlavolamů, zrelaxovali a rozloučili se s Miškou - ale ještě ne na pořád. Ona si jen si zaskočila do Christchurch odložit auto u Paula (to je ten CS s jachtou, pamatujete?) a dostopavala nás později. A tady se s váma pro dnešek rozloučím i já...