Dneska ráno o půl desáté mě vyzvedl šéf na baráku. Ptáte-li se proč, odpověď budiž skryta v dnešním nadpisu - je to tak, jeli sme spolu surfovat ;) no surfovat... on si pár vln sjel, pro mě byla fuška se jen udržet na prkně vleže. Ale pěkně popřádku... Už když sme přijížděli do Westshore na okraji Napier, zdálky sme mohli pozorovat obrovský vlny rozbíjející se jedna za druhou. "Bojíš se?" ptá se mě šéf. "Ne," odvětím, ale nezapomenu dodat: "ještě sme daleko a na suchu." ;) No po pravdě, tak velký vlny sem ještě na vlastní oči a hlavně kůži nezažil! Některý měli i snad nějaký dva metry a když se člověk opozdí a nezajede i s prknem pod vlnu, je to pěkná šlupka. Jedna taková mě pěkně pomotala, tak že sem i pustil prkno a trvalo mi nějakou dobu, dostat se nad hladinu - 1:0 pro moře.
Sice sem to čekal, ale ne v takové míře - pádlování (rukama na prkně) je fakt fuška. O problémech s rovnováhou se ani nezmiňuju - to mi šéf i pujčil svoje větší stabilnější prkno, takže to pak nebyla taková hrůza, ale stejně... Půjčenej neoprén má už nejlepší léta taky za sebou, takže se dostavila i kosa. No prostě surfový prkno sem brzo vyměnil za poloviční "bodyboard" a s vypůjčenými ploutvemi sme po odpočinku vyrazili chytit nějakou pěknou vlnu. Pravda, stabilita se lehce zlepšila, i když synchronizovat ruce, nohy a celý tělo byl furt problém. Tak dlouho mě šéf hecoval, když já né a nemoh chytit vlnu, až se to nakonec povedlo - a byla to síííla :D Snad z posledních sil sem zapádloval a najednou mě něco zezadu čaplo a pustilo až kousek od pobřeží - 1:1 ;)
To byla rychlost, to bylo vzrůšo... Ani netuším, jak sem se na prkýnku udržel - prostě sem si jen užíval moment nekonečnýho sjezdu, to bylo adrenalinu... No a když už sem byl tak blízko břehu, šel sem si zaslouženě odpočinout. Došli sme opět k autu, kde se šéf začal vyslíkat a sušit. Aby ne, taky mě byla zima a dostat ze z toho krámu byla fuška. I tak mě překvapilo, že šéf už chtěl jet pryč. On se sice se divil, že chci ještě pokračovat, tož sem se ho zeptal, jestli by mi prkno třebas nepůjčil na dýl. Když souhlasil, tak sem už dneska do vody nevlez. Jen sme popojeli kousek k místu, kde surfovalo dalších asi 30 lidí, mezi nimiž byl i Richardův syn. Šéf se pak s jedním z místních lidí s obrovským foťákem domluvil a za vyfocení syna mu nabídl pivo či oběd v restauraci ;) Nakonec i pozorování (s i bez dalekohledu) všech těch lidí byla fakt dobrá zábava.
Alespoň teoreticky sem se naučil, jak líp udělat kachnu = podjet velkou vlnu pod vodou; kde je vlna nejrychlejší; která je už moc velká na přejetí horem; ale furt mám ještě hafo co trénovat - hlavně fyzičku. A snad se jednou aspoň na chvíli na prkno i postavím...
Sice sem to čekal, ale ne v takové míře - pádlování (rukama na prkně) je fakt fuška. O problémech s rovnováhou se ani nezmiňuju - to mi šéf i pujčil svoje větší stabilnější prkno, takže to pak nebyla taková hrůza, ale stejně... Půjčenej neoprén má už nejlepší léta taky za sebou, takže se dostavila i kosa. No prostě surfový prkno sem brzo vyměnil za poloviční "bodyboard" a s vypůjčenými ploutvemi sme po odpočinku vyrazili chytit nějakou pěknou vlnu. Pravda, stabilita se lehce zlepšila, i když synchronizovat ruce, nohy a celý tělo byl furt problém. Tak dlouho mě šéf hecoval, když já né a nemoh chytit vlnu, až se to nakonec povedlo - a byla to síííla :D Snad z posledních sil sem zapádloval a najednou mě něco zezadu čaplo a pustilo až kousek od pobřeží - 1:1 ;)
To byla rychlost, to bylo vzrůšo... Ani netuším, jak sem se na prkýnku udržel - prostě sem si jen užíval moment nekonečnýho sjezdu, to bylo adrenalinu... No a když už sem byl tak blízko břehu, šel sem si zaslouženě odpočinout. Došli sme opět k autu, kde se šéf začal vyslíkat a sušit. Aby ne, taky mě byla zima a dostat ze z toho krámu byla fuška. I tak mě překvapilo, že šéf už chtěl jet pryč. On se sice se divil, že chci ještě pokračovat, tož sem se ho zeptal, jestli by mi prkno třebas nepůjčil na dýl. Když souhlasil, tak sem už dneska do vody nevlez. Jen sme popojeli kousek k místu, kde surfovalo dalších asi 30 lidí, mezi nimiž byl i Richardův syn. Šéf se pak s jedním z místních lidí s obrovským foťákem domluvil a za vyfocení syna mu nabídl pivo či oběd v restauraci ;) Nakonec i pozorování (s i bez dalekohledu) všech těch lidí byla fakt dobrá zábava.
Alespoň teoreticky sem se naučil, jak líp udělat kachnu = podjet velkou vlnu pod vodou; kde je vlna nejrychlejší; která je už moc velká na přejetí horem; ale furt mám ještě hafo co trénovat - hlavně fyzičku. A snad se jednou aspoň na chvíli na prkno i postavím...
Žádné komentáře:
Okomentovat