Surfování po práci...

dneska sem se v práci moc neohřál. Co se vrátil Richard, zkrouhli mi pracovní dobu v týdnu jen na 4h denně. Takže sem stihl prodloužit registraci k autu, domluvit si servis a technickou na páteční ráno a ještě i hoďku surfovat. Opět sem jel na Waipatiki pláž a opět to nebylo nejrozumnější rozhodnutí - sice mělo být moře mnohem příznivější, vlny menší, ale oproti včerejšku sem moc změn krom mírného zklidnění nepozoroval. I když sem i jednu vlnu celkem pěkně chytil, stejně moře vyhrálo na celé čáře. Když už sem se po velkým boji dostal za hradbu vln, kde bych si mohl počkat na nějakou pěknou velkou, byl sem tak utahanej, že sem neměl sílu ani se pokusit postavit - tak sem si hold užil úúúúžasný bodyboardování (rozumněj, projetí na vlně v leže na prkně). Pak sem si to už jen parkrát zopákl blíž k pláži, mnohem víckrát mě však nějaká více či méně čekaná vlna smetla, tak sem to raději zabalil ;)

11:1:1:1

tak toto je skóre mýho dnešního surfování. Bez debat vyhrály sandflies, jejichž kousanců mám všude nepočítaně - ale těch 11 v nadpisu aspoň vypadá pěkně "symetricky" ;) jinak sem se dokonce i jednou postavil na svým malým prkně, a to hned na první vlně, co sem chytnul. Moře ale bylo dneska dost rozbouřený a vlny nejen vobrovský ale hlavně hafo rychlý a častý. Protože sem byl na celé Waipatiki pláži úplně sám, rozhodl sem se vrátit a odpočinout už jen po nějaké čtvrt hoďce, i když sem měl ještě sil celkem dost - a dobře sem udělal. Dostal sem se totiž do nějakýho blbýho místa, ze kterýho sem se nemoh hafo dlouho vyhrabat, i když sem pádloval o sto šest. Úplně vyfluslej sem se vyškrábal na pláž a musel si odpočinout - bod pro moře. No a poslední jednička - původně měla zastupovat mojí v moři rozseklou patu, ale protože to vůbec nebolelo, přenechal sem ji raději další kešce, co tak pěkně koukala na celou pláž - však se podívejte sami, jakej má super výhled:

Waipatiki beach

Surfování...

 Jura pankáčem - co na to říkáte? :D

Richard se vrátil z Evropy - jedním z posledních letadel, co do vzduchu pustili - a i přes značnej jet-leg se rozhodl jet surfovat. Tak sem se rád přidal, aspoň mě může něco přiučit a ušetřím nějakej benál. I když vlny na Waimarama beach vypadaly z pláže malý, pro mě byly akorát - pravda, mohlo jich být ale i víc. Po půlhodince ve vodě se Richard rozhodl jít ven a půjčil mi svoje dlouhý prkno - a já konečně poznal, jak nestabilní ta placka je. Postavil sem se na něj totiž úplně v pohodě asi tak 4x, ale moje stabilita mi dýl jak 1-2 vteřiny na prkně nepovolila. Mám ještě na čem pracovat. Rozhodně to však byla dobrá změna - aspoň už vím, že nejsem taková lama, když se na "svým" malým prkně ještě pořádne nezvednu...

Surfování po práci...

Sice dnešek vypadá na další rušnej den - počet lidí v kuchyni opět převyšoval potřebu, tak sem se rád sám nabídl, že půjdu domů dřív. Plánovali sme s Petrem odjed už večer na výlet, tak proč neodjet ještě dřív a trochu si nezasurfovat, že? No tak ne - Peťovi se nechce :( to mě teda vážně nas...l, ale co už jeho chyba. Po přemlouvací desetiminutovce sem se odjel domů sbalit a vyrazil na Waipatiki beach - mám poslední možnost provětrat prkno na tejden dopředu a navíc poznám další novou pláž. Sice všichni surfeři odjížděli, když já se teprv soukal do neoprénu, ale stejně mě to neodradilo - pár vln snad ještě chytnu. A taky že jo, ale fakt jen pár. Navíc se oskar brzo schoval za mraky a protože sem zvolil jen krátkej neoprén, dlouho sem ve vodě nepobyl. Žádnou vlnu sem nechyt a na suchu klepal kosu a přemýšlel. Když tu se začli objevovat další surfaři i vlny, tak sem se hecl a znovu vběhl do moře. A dobře sem udělal, vlny stály za to a jednou sem se dokonce i postavil a hned po čuni spadl do vody, ale byla to sranda ;) Hold příště už vím, že mám posunout těžiště víc dozadu...

Na zpáteční cestě sem se stavil do bekáče pro Petra, ale počasí nám celkem zkřížilo plány... Místo pozorování západu slunce na Te Mata Peaku sme zůstali dýl v hostelu a na kopec sme jeli později. Povečeřeli tam, vypili lahvinku vína a nafotili pár fotek ve vichru, ale tentokrát sme spali raději v autě - začalo totiž pršet ;)

Surfování po práci...

i když sem dneska v práci strávil skoro 10 hodin, stejně mě to neodradilo od surfování. Ale raději mělo... Rozhodl sem se jet na nejbližší pláž do Te Awanga a to byla asi ta chyba. Moře tam řádilo jak urvaný z řetězu, vlny byly naprrosto sběsilý, nečitelný, rychlý a ukrutně blízko šutrové pláži - no prostě nic pro začátečníka... Hold už sem příště nepojedu. Doma mě čekalo překvapení - Garyho pustili konečně ze špitálů domů, tak snad už bude všechno v cajku...

Surfování...

no dá-li se ta chvilka v moři tak vůbec nazvat. Dopoledne sem něco málo poklidil, vypral, voholil, vostříhal se... Surfovat sem jel až odpoledne, protože se tentokrát přidala i Juli. Sice vlny skoro žádný nebyly (jak do množství, tak do výšky), ale aspoň se na nich dalo líp jezdit. Popojeli sme až na Waimarama beach, kde je moře mnohem líp čitelný. Už v podstatě po pár minutách se mi i jednou podařilo na prkně postavit (tak asi na vteřinku ;) ale hned potom sem si všiml, že se začal odlupovat a dost se i natrhl gumovej kus na prkně, kde má přijít zadní noha - tak sem dosurfoval :( Juli pak ještě minimálně další půlhoďku blbnula na bodyboardu a pak sme jeli dom. Za Richardem se s prknem mám stavit až zítra - už je prej dneska moc pozdě...

Práce...

i když práce bylo dost, lidí přišlo ještě víc - no a co šéf nevymyslel. Poslal mě domů už v jednu. No domů - poslal mě surfovat a dobře udělal. Tentokrát mi to šlo zatím snad nejlíp... Navíc počasí celkem přálo, i když to přilákalo hafo lidí a dalších surfařů, takže sem pomalu musel hledat volný místo v moři ;) Dneska sem si opět moc neublížil - až na jedno setkání hlavy a prkna pod vodou :) ale hlavně nevím jak, ale už sem se skoro postavil na celkem pěkné vlně - sice sem se ještě jednou rukou přidržoval, ale i tak je to úspěch... 

Večer uspořádala Chrissi z práce sushi párty. I když máme všichni zítra volno, sešlo se nás jenom 5. Překvapilo nás i brzký setmění, takže sme chvíli poklábosili, snědli jen půlku ingrediencí, vyfasovali zbylý rolky sushi a celkem brzo se rozešli do domovů. Ještě naposledy sme se rozloučili s šéfem před jeho odjezdem na 3týdenní dovolenou ve Francii - takže s přihlédnutím ke změně majitelů bude v práci veselo...

Málo práce...

ale aspoň zbylo víc času na surfování ;) protože ani jeden Petr ani Juli nemohli jet se mnou, vyrazil sem opět sám rovnou na Ocean Beach. Tentokrát sem byl jedinej "surfař" jen já. Ale už po nějaké půlhoďce mě začly mrznout nohy, že sem se musel jít zahřát a levou nohu zabalit do ručníku. Mezitím se mi konečně povedlo pokročit v mým vánočním hlavolamu - akorát sem musel přeskočit zelenou barvu a pokořil modrou ;) Mezitím se začali sjíždět další surfaři, ale mě byla furt kosa. No nakonec sem se hecl a další půl hodiny sem ještě jezdil. Už i jednou na kolenech, ale stoupnout si ne a ne. Snad příště...

Surfování...

Tak dneska to šlo skoro přes kopírák - jen sem jel surfovat sám, takže to nebyla taková sranda. I když... Na pláži zkraje blbnuli akorát další asi 4 mlaďoši, kterým to šlo stejně blbě jako mě. Dneska sem si pro změnu zramoval levou ruku, když mě do ní narazila stabilizační "ploutev" na spodku prkna (či jak se ta věc vůbec jmenuje). No každopádně to bolí jak čert, takže přesedávám na bodyboard. Asi za hoďku se naštěstí objevilo pár zkušených surfařů, tak aspoň bylo od koho okukovat jak na to ;) Doma mě tentokrát už čekala i večeře a po ní sme hráli 2 hry Scrabblu. A světe div se, já sem obě vyhrál...

slovy "BOWED" a "EXILE" sem to v podstatě vyhrál ;)

Surfování...

Konečně volno. Dopoledne klasicky proflákám. Čekám, až se vrátí Juli z práce - rychle sfouknem její wwoofrský povinnosti a hurá surfovat. Konečně se totiž objevili nějaký vlny. Jen ne tam, kde sme je čekali (dle internetových stránek, co mi dal Richard). Tak sem mu napsal a on nás poslal na Ocean Beach. Že tam by to mělo být lepší a prej tam taky se synem jede. My měli náskok, takže sme stihli skoro hoďku krotit vlny, než sme se s šéfem potkali. Ten už to pro dnešek vzdal - na jeho dlouhý prkno jsou dnešní vlny prej moc rychlý... tak sem mu aspoň svěřil foťák, ať mám pár dalších fotek ;) Večeři sme prošvihli, tak sem si něco ulovil v ledničce a zkoukl dva filmy.

Juli válí - zatím ale jen ne suchu, Ocean Beach

Surfování...

Překvapivě se včera ozval Petr č. 2 (to je ten, co objevil můj blog a potkal se se mnou na jihu v Blenheimu), že prej denska nepracuje. Tak sem ho i s dalším českým spolubydlou vyzvedl v Hastings (město 20km jižně) a jeli sme na pláž v Te Awanga. Dnešní vlny měli max. metr a půl a končili blízko místa, kde sme zaparkovali. Takže to dneska nebylo tak vo držku jak včera. To sem se vlastně ani nepochlubil - nejspíš o prkno sem si narazil nos ;) Stejně to dneska odnesly moje kolena, který vlna pěkně potahala po štěrku... 0:1

Dneska už sem nebyl největší looser - Petrovi to šlo o fous míň než mě, ale Kamil  - tak ten do vody ani nevlez ;) Takže jen hlídal auto a fotil - bohužel žádná fotka dnes nebude, protože moje karta z foťáku zůstala v noťasu. Chjo. A to mi to dneska celkem šlo - vleže. Konečně sem z prkna furt nesjížděl a párkrát se zkusil i nadzvednout, ale na nohy sem se nedostal. Aspoň jednu vlnu sem si chytil na bodyboardu, takže 1:1. Sice dneska nebyla taková kosa, ale tentokrát sem sdílel neoprén s Petrem, takže mi zůstal jen ten s rozbitým zipem. Po min. 5 minutách čekání na vlnu sem to vzdal a šel se zahřát. Petr se šel ještě chvíli plácat do vody, ale ne na dlouho.

Vodu sme opustili a šli se projít na blízký vrchol Te Mata Peak. Škoda, že nám počasí opět nepřeje - lehce mrholí, či je minimálně pod mrakem, takže z výhledů máme tak polovinu. Ale taky dobrý. Jen tu kešku tam sem ani po čtvrt hodině hledání neobjevil :( Dneska vařila Garyho máma, protože on s Rosemary odjeli už brzo ráno do Aucklandu. Gary má zítra operaci totiž, takže sme min. do konce týdne bez nich.

tak mi zrovna Petr poslal aspoň tuto fotečku ;) enjoy

Moje úplně první "surfování"

Dneska ráno o půl desáté mě vyzvedl šéf na baráku. Ptáte-li se proč, odpověď budiž skryta v dnešním nadpisu - je to tak, jeli sme spolu surfovat ;) no surfovat... on si pár vln sjel, pro mě byla fuška se jen udržet na prkně vleže. Ale pěkně popřádku... Už když sme přijížděli do Westshore na okraji Napier, zdálky sme mohli pozorovat obrovský vlny rozbíjející se jedna za druhou. "Bojíš se?" ptá se mě šéf. "Ne," odvětím, ale nezapomenu dodat: "ještě sme daleko a na suchu." ;) No po pravdě, tak velký vlny sem ještě na vlastní oči a hlavně kůži nezažil! Některý měli i snad nějaký dva metry a když se člověk opozdí a nezajede i s prknem pod vlnu, je to pěkná šlupka. Jedna taková mě pěkně pomotala, tak že sem i pustil prkno a trvalo mi nějakou dobu, dostat se nad hladinu - 1:0 pro moře.

Sice sem to čekal, ale ne v takové míře - pádlování (rukama na prkně) je fakt fuška. O problémech s rovnováhou se ani nezmiňuju - to mi šéf i pujčil svoje větší stabilnější prkno, takže to pak nebyla taková hrůza, ale stejně... Půjčenej neoprén má už nejlepší léta taky za sebou, takže se dostavila i kosa. No prostě surfový prkno sem brzo vyměnil za poloviční "bodyboard" a s vypůjčenými ploutvemi sme po odpočinku vyrazili chytit nějakou pěknou vlnu. Pravda, stabilita se lehce zlepšila, i když synchronizovat ruce, nohy a celý tělo byl furt problém. Tak dlouho mě šéf hecoval, když já né a nemoh chytit vlnu, až se to nakonec povedlo - a byla to síííla :D Snad z posledních sil sem zapádloval a najednou mě něco zezadu čaplo a pustilo až kousek od pobřeží - 1:1 ;)

To byla rychlost, to bylo vzrůšo... Ani netuším, jak sem se na prkýnku udržel - prostě sem si jen užíval moment nekonečnýho sjezdu, to bylo adrenalinu... No a když už sem byl tak blízko břehu, šel sem si zaslouženě odpočinout. Došli sme opět k autu, kde se šéf začal vyslíkat a sušit. Aby ne, taky mě byla zima a dostat ze z toho krámu byla fuška. I tak mě překvapilo, že šéf už chtěl jet pryč. On se sice se divil, že chci ještě pokračovat, tož sem se ho zeptal, jestli by mi prkno třebas nepůjčil na dýl. Když souhlasil, tak sem už dneska do vody nevlez. Jen sme popojeli kousek k místu, kde surfovalo dalších asi 30 lidí, mezi nimiž byl i Richardův syn. Šéf se pak s jedním z místních lidí s obrovským foťákem domluvil a za vyfocení syna mu nabídl pivo či oběd v restauraci ;) Nakonec i pozorování (s i bez dalekohledu) všech těch lidí byla fakt dobrá zábava.


Alespoň teoreticky sem se naučil, jak líp udělat kachnu = podjet velkou vlnu pod vodou; kde je vlna nejrychlejší; která je už moc velká na přejetí horem; ale furt mám ještě hafo co trénovat - hlavně fyzičku. A snad se jednou aspoň na chvíli na prkno i postavím...