Konečně na cestách

Přestože sem ráno vstal celke brzo, vyzvedl sem Ann s menším zpožděním v jejím hostelu. Stejně sem ještě nestihl dokončit WOF (technickou), takže sme z Napier vyjížděli až kolem poledne. Po cestě minuli odbočku k jedné vyhlédnuté pláži, takže sme si poydní oběd vychutnali až v městečku Waiora. Prošli si ho a pokračovali dál do Te Urewera National Parku. Tam sme dojeli až za úplné tmy, která nás překvapila už před šestou. Hold zima se blíží. Po večeři sme brzo zalehli s plánem brzo zítra vstát a vyrazit na 43km trek kolem jezera.

Přípravy na cestování...

Poslední celý den v Napier... zařizoval sem všechno potřebný na komplu, internetu a tak. Domluvil se s Ann, která se ke mně připojí minimálně na přístí týden cestování a večer na rozloučenou uvařil domácím gulášek - ať se pěkně přes noc uleží...

Překvapení...

Poslední dev v práci sem si ani moc neužil - celkem se to táhlo, nic sem nevařil, ale ... čekalo mě nemalé překvapení - přímo veliké. Až sem si říkal, že v tak velké krabici musí být sapon 10kg pytel brambor. Krabice však byla lehoučká a prapodivně štěrchala, tak sem začal rozbalovat. No po veliké krabici sem narazil jen na velkou, pak menší a pak malou... To už sem se ale dostával do finiše a držel sem v ruce něco, co mi výrazně připomínalo tuhý mýdlo - dost dobrej vtípek na závěr pomyslel sem si. O to větší překvapení mě čekalo, když sem i poslední vrstvu odstranil a koukala na mě luxusní šperkovní krabička. Richardovo: "Marry me..." všechny pobavilo a na mě z krabičky vykoukl náhrdelník s parádním nefritovým přívěškem ve tvaru klasickýho maorskýho háčku na ryby...

Po práci Rob vymyslel i rozlučkovou párty v mé oblíbené (aby taky ne, když je to v podstatě jediná rozumně otevřená putyka) irské hospodě. Nakonec sme se sešli jen 4. Zahráli pár her biliáru - se srandovně malýma koulema ;) a naposledy se rozloučili. Já vyrazil do jednoho z hostelů za potenciální spolucestující po East Cape. Sice má zítra pracovat, ale večer mi dá vědět, jestli se v úterý připojí či ne. Nechal jsem jí na prostudování a navnadění svýho super novýho průvodce a odjel do dalšího hostelu za Polkama ;) Po jejich oblíbeným seriálu sme se vydali zpátky do města - do irské, kam taky jinam,  když je všude jinde zavřeno... tam se k nám připojil i Petr, pokecali sme, dáli dalších pár kulečníků a o půlnoci to zabalili.

Práce...

Krom umývání nádobí a případnýho vaření/smažení, což zabralo valnou část mého zbylého pracovního dne, jsem často i připravoval suroviny - loupal brambory, jabka, krájel a umýval všemožnou zeleninu či sýry a tak... Na konci směny si každej v kuchyni uklidil svoje pracovní místo a šel domů. Na poslední dva zůstal pak i úklid ostatních prostor, zametení a vytření podlah, povypínání všeho možnýho a zamčení. Toť vše z mého 4-dílného pracovního seriálu...

V sobotu večer jsem naposledy vyrazil za Petrem s tím, že se vydáme do města. Při shánění nějakého spolucestovatele se mi ozvala mimo jiné jedna Polka. Sice se nepřipojí, ale aspoň můžem zajít na pivo. Nakonec sme strávili s hafo dalšíma batůžkářema pohodovej večer v irské. S Peťou a jeho bandou sme nakonec skončili v Cri - leč střízlivý Petr se moc nebavil a já ráno vstával do práce, zabalili sme to už ve dvě. Ještě že sem si domluvil pozdější začátek práce...

Práce...

Po ranním úklidu a svačince mě čeká první nápor nádobí, to je všechno potřeba umýt před začátkem poledního návalu, aby bylo v čem vařit... v týdnu většinu nádobí stíhám v klidu jen opláchnout vysokotlakovou "hadicí" a pak prohnat supr rychlou myčkou. Když přijde ale hafo lidí, tak je potřeba oplachovat většinu věcí ve dřezu a většinou i dobu čistění v myčce zkrátit ze dvou jen na jednu minutu - a to je teprve frmol. Před polednem je taky na mě nachystání všech boxů na hranolky, doplnění lahví s kečupem či krabic s mraženýma věcma na smažení. Většinu letních víkendových dnů bylo tak narváno, že sem musel nechat nádobí nádobím a jít pomáhat se smažením, pečením česnekových chlebů či chystáním talířů (zelenina, dresinky apod.). V takových případech se nádobí nahromadí taková kupa, že ho klidně i hodinu a půl musím umývat. Poslední nápor nádobí je po ukončení poledního menu, kdy se mi nahromadí všechno nádobí od kuchařů, co používali průběžně (další min. půlhodina mytí). Naštěstí nemusím skoro nic utírat - měl bych sušit všechny plastový věci. Postupem času sem ale všechno vylepšil tak, že utěrku skoro celej den nevemu do ruky - resp. ne na utírání, protože jinak bych byl stokrát denně opařenej ze všech vřelých pánví, hrnců a táců...

můj pracovní prostor s myčkou oddělující pravou špinovou část od levé čisté

Málo práce...

Krom doskládání dřeva a dopisování blogu sem dneska konečně dokončil svůj aktuální životopis. Odepsal sem i všem osloveným spolužákům a známým. Díky za rychlou a občas i velmi potěšující odpověď. Btw. diplomovaní informatici nezklamali - ani jeden v podstatě neodpověděl na všechny moje otázky narozdíl od ostatních (snad se nikdo neurazí - předpokládám, že to ale stejně žádnej stejně nečte ;) Na jejich obranu - co sem potřeboval vědět, to sem se dozvěděl, takže tomu můžem říkat perfektní ... teď mi to slovo vypadlo... jo už vím efektivita ;)

omluva - zrovna při dopisování tohoto článku mi odepsal i Majk, kterej dokázal, že výjimka potvrzuje pravidlo...

Filter Room - výčep se 17ti různými vedle uvařenými pivy a cidery

Vytírání podlah je celkem iritující práce - hlavně po rušným pátku či víkendu... Ale to už se dostávám na  závěr svýho ranního úklidu - umytí umyvadel, záchodových prkýnek, občas i mís či odpaďáků, vrácení barovejch stoliček ke stolům, nanošení cukrů, solniček a pepřenek, pověšení popř. i vyprání prádla (každej den padne pár desítek utěrek...). Toto všechno mi ráno zabere hoďku a čtvrt až třičtvrtě - podle toho co dělám a jak to všechno dělám pořádně a taky kolik mám vůbec času... Někdy sem totiž místo v 8 začínal až o půl deváté či klidně několikrát i v 9. To sem si pak ani pořádně svou sváču nevychutnal...

Práce...

Vzhledem k tomu, že mi začíná poslední pracovní týden, tak sem se rozhodl s vámi podělit, co sem to tu ty poslední víc jak tři měsíce dělal.

můj stín před Cider Tree Café

První dvouhodinovku jsem každý den (až na výjimku posledních 2 týdnů) věnoval předotevíracímu úklidu. Každý ráno začínalo následovně: pustit si hudbu, zamíst špačky kolem venkovních stolů, popř. sméstpavučiny. Pokud nedávno pršelo, tak sem musel i z nejhoršího otřít stoly a odstranit kaluže pod stolama. Dalších celkem pravidelných 15 minut sem vynášel lavice a slunečníky k většině stolům, následovaný zametením ve filter room (tj. místnost s barem, vysokýma stolkama a firemníma věcma na prodej). Na řadu se dostávají hajzlíky - vyprázdnění košů, zrcadla, chemie do mísy, zvednout vše ze země a cca jednou týdně prohnání trubek a kolem baterií "bělidlem." Konečně je vše připraveno na mop...

Relax...

v podstatě pokračuju ve včerejším předodjezdovým programu... Co mě však začíná trochu znepokojovat, je váha mojí krosny - už teď má těch povolených 20kg a to sem ještě skoro nic nekoupil. No prostě se na moc dárků netěšte ;) ale pohnul sem asopň s fotkama i blogem...

Relax...

Ráno sme se rozloučili s Laurou a Michaelem, kteří tu v podstatě jen jeden den wwoofovali... Bohužel dneska nejsou vůbec žádný vlny, takže to vypadá, že sem dosurfoval :( Začíná mi poslední pohodovej týden tady v Napier a s tím souvisí hafo zařizování před odjezdem - sehnat ubytování v Aucklandu, Hong Kongu, Londýně, prodat auto, vyřešit daně, nakoupit dárky, začít shánět práci doma, etc. No prostě to až takovej relax dneska nebyl.

ANZAC day...

Přestože sem dneska začínal v práci až o půl desáté, budíček mě vytrh ze spánku už o půl šesté. Proč? Protože jinak bych přišel o ranní ANZAC ceremonii (ANZAC = Australský a NovoZélanský Armárdní Sbor). Jde o připomenutí masakru 1. světové války v Galipoli, kde zbytečně padlo 29.000 NZ vojáků. Především jde ale o událost, která odstartovala vlnu nevole a uvědomění si vlastní nacionality. To v podstatě vedlo k dnešnímu stavu faktické nezávislosti země (i když stále součástí Britského Commonwealthu). Stihl sem si dát ještě hodinovýho šlofíka a pak hurá do práce. V kuchyni sme byli jen tři, takže sem si konečně užil i obědový frmol a celkem dost času strávil vaření (resp. smažením ;) Večer se Garymu přitížilo tak, že ho Rosemary opět musela hodit do špitálu...

Práce...

Uf, to byla fuška vstát... člověk si lehce zvykne začínat v deset ;) práce celkem utekla, ale strávil sem v ní dost dlouho, takže sem se doma ani moc nepředespal. Večer jdu totiž za Petrem a pak někam do klubu "oslavit" narozky... Tentokrát se usneslo, že pojedem do místního "nejlepšího" klubu - Žížnivé velryby (v uvozovkách proto, že i jednookej mezi slepými je král). První necelou hoďku hráli jen starý neznámý oldies, ale vše napravili závěrečnou hodinou parádního rocku. To sem ani nečekal - TNT od AC/DC - pěknej dárek ;) a v podobným duchu to pokračovalo až do půlnoci. Vzhledem k zítřejšímu státnímu svátku a zákazu prodeje alkoholu od půlnoci do 1 odpoledne pěkně rozjetou zábavu v nejlepším přerušili. Nabral sem tak auto děcek z hostelu, hodil je domů a pak i sebe. I přes brzký návrat mě stejně čekají jen nějaký 4,5 hodinky spánku...

Práce...

Dneska mi ta čtyřhodinovka celkem utekla. Odpo sem se válel na slunku, četl novýho průvodce a plánoval poslední novozélandskej výlet. Pak sem se stavil pro auto s novou WOF (místní technická) a vyměněným olejem - zase, ale ten tah teď, to je paráda ;) aspon si těch pár set posledních kilometrů naplno užiju staronovou Micinku... Večer už mě čeká jen dopsání inzerátů na prodej auta a najití spolucestujícího.

PS pro ty co zapomněli: já jdu sice už za pár hodin spát, ale vy ještě máte skoro celej den na přání k mým dnešním narozkám ;)

Práce...

Dnešní 4 hoďky v práci se strasně táhly. Doma sem pak celkem dlouho pomáhal se zastřihováním stromků a vyklidil sem auto.

Surfování po práci...

dneska sem se v práci moc neohřál. Co se vrátil Richard, zkrouhli mi pracovní dobu v týdnu jen na 4h denně. Takže sem stihl prodloužit registraci k autu, domluvit si servis a technickou na páteční ráno a ještě i hoďku surfovat. Opět sem jel na Waipatiki pláž a opět to nebylo nejrozumnější rozhodnutí - sice mělo být moře mnohem příznivější, vlny menší, ale oproti včerejšku sem moc změn krom mírného zklidnění nepozoroval. I když sem i jednu vlnu celkem pěkně chytil, stejně moře vyhrálo na celé čáře. Když už sem se po velkým boji dostal za hradbu vln, kde bych si mohl počkat na nějakou pěknou velkou, byl sem tak utahanej, že sem neměl sílu ani se pokusit postavit - tak sem si hold užil úúúúžasný bodyboardování (rozumněj, projetí na vlně v leže na prkně). Pak sem si to už jen parkrát zopákl blíž k pláži, mnohem víckrát mě však nějaká více či méně čekaná vlna smetla, tak sem to raději zabalil ;)

Práce...

lehce po poledni tohoto velmi klidného dne sem byl Robem překvapen - rozhodl se jít domů dřív, takže já zůstal až do pozdní zavíračky. Pak sme ještě poseděli s vedením a dostali pár piv, takže sem zase vyzkoušel další dva místní cidery (red cider a perry ;)

Práce...

Celkem rušnej den mému nevyspání přílš nevyhovoval, ale asi lepší, než klybych se musel co pár minut dožadovat nějaké práce a pak ji dělat co nejpomaleji :) Večer sem byl ale tak unavenej, že sem ani za Petrem nešel...

Práce...

v práci celkem nuda - jen pár lidí, takže končím o fous dřív než bych měl. Večer jedem do centra - na pár piv na rozloučenou s Anjou a taky ykusit najít kešku v jednom z místních rušných parků. Proto sem jdu už poněkolikátý, podruhé v noci - tentokrát i s pořádným světlem, ale stejně i na dvakrát nic nenajdem. Že by tam už nebyla?!?

Práce...

Začátek práce až v 10 má aspoň jednu nespornou výhodu - člověk se celkem dobře vyspí a nemusí ráno nikam chvátat. V práci sem se ovšem dověděl rozpis na další týden a lehce mě to nasralo - mám v týdnu pracovat jen 4h denně. To je prd - začínám přemýšlet o dřívějším odejití, ale co dál? Hledat práci na pár týdnů někde jinde, cestovat, nějak to spojit nebo raději zůstat - toť otázka. Večer sme ještě osedlali kola a projeli se nočním městem - no a mimochodem našli jednu kešku ;)

Relax...

Při dopoledním opalování, čtení a plánování nějakýho dalšího výletu mě vyrušila Anja s tím, že by si chtěla užít moře s nějakou pěknou písečnou pláží - než jí o víkendu přijede přítel, kterej mnohem víc preferuje hory poněvadž u moře vyrůstal. Proč ne, lepší plány sem stejně neměl, protože mělo pršet. Jen sem se otočil do města nakoupit, natankovat a sehnat potřebný věci na výměnu oleje (zase) a pár maličkostí před technickou. Trošku sem podcenil čas a opozdil se, oskar se naštěstí za mraky až do večera neschoval. V moři sme se moc nezdrželi, protože vlny žádný nebyly a na koupání už je celkem studená voda (povrchová teplota moře je jen 18 stupňů) - osvěžení to ale bylo suprový. Zůstal nám pak aspoň čas na další výlet k dvou nedalekým vodopádům a další kešce. 

Te Ana Falls

Keškový odpoledne...

Po proflákaným dopoledne sme s Anjou vyrazili na kolech k nedalekému historickému maorskému Otatara pa. Mimochodem je to stejné místo, kde se konal ten maorskej koncert před cca dvěma měsíci - pamatujete? Nevěděl jsem totiž, že je tam poblíž ukrytá keška, nedaleko další dvě a jedna cca hodinová procházka.  Najití dvou kešek nám sice zabralo chvilku dýl, ale Anje se to i tak bavilo. Jednu dokonce našla v podstatě sama - naštěstí, jinak bych ju sám tam hledal mnohem dýl..