Výlet do Kaweka Forest Park

tak napotřetí se konečně zadařilo - brod sme vpoho přejeli a přes poledne už sme se luhovali něco přes hodinu v horké lázni ;) Výlet k dalším pramenům se trochu protáhl, protože Peťa fotil jak o život ;) nakonec sme ale po nějakých 3 hoďkách dorazili a zase se pěkně napařili - tentokrát v menších, za to však o fous teplejších bazéncích... Atmosféra tu taky byla super přátelská, leč sme se nemohli moc zdržet. Stmívá se čím dál dřív, tak ať bez baterek vpoho dojdem. I když sme nasadili rychlotempo, stejně sme poslední skoro hodinu šli tmou - sice bylo krásně jasno a měsíc blízko novu, jen se neráčil vylézt zpoza kopců, takže sme byli rádi, že sme jen packali, ale nepadali... Posledních pár set metrů sme si ale náležitě užili, neboť se na obloze vynořovalo čím dál víc hvězd a mléčná dráha se měnila na hvězdnou dálnici...

Zpátky v "kempu" sme nasbírali nějaký manukový dřevo a pomocí hajzl papíru (žádnej jinej po ruce nebyl) sme zapálili oheň. Na véču sme si klasicky opekli "špekáčky s chlebem" - teda spíš klobásky s tousťákem... Narvali další dřevo, pokecali s místní omladinou, co se přišla k našemu ohýnku ohřát a vyrazili na půlnoční horkou koupel. Dokonce sem uviděl padat první hvězdu na jižní polokouli - jupí. Spát sme šli kolem druhé, ale místo stavění stanu sme si ustlali pod širákem se super výhledem...

Výlet do Kaweka Forest Park II.

Tak konečně - dneska sem si sice na moment probudil ráno, když Gary odjížděl do práce, ale když sem při druhým procitnutí počítal údery hodin, nestačil sem se divit - prej jedenáct ;) no jo, fakt je 11- tož sem místo snídaně rovnou poobědval... dal si pár bazénů, sprchu, oholil se a místo plánovanýho Národního akvária  ve městě sme s Carrie vyrazili opět do Kaweka Forest Parku za horkýma pramenama. Ale ani tentokrát nám počasí nepřálo :( Chvílema pršelo, bylo vidět zase prd a nakonec sme dojeli zase jen k brodu, po johož projití sem usoudil, že hloubka nějakých 20cm není tak úplně v pohodě. Carrie prohlásila, že jí nevadí zbytek dojít pěšky - no vadil. Zapomněla totiž doma svůj inhalátor na astma a cesta tam byl samej kopec a ne jen na hoďku, jak sem tipoval. Tož sme se aspoň prošli, cestou potkali úžasně přátelskou kobylku a taky nějakých 5-6 aut, z čehož minimálně 2 byly stejně nízký jak Micinka :( ale aspoň nás část zpáteční cesty svezl mladej Maor, co sem každej den jezdí za prací...Na spravení chuti sme si dali hodinový kolečko buší, což byl celkem příjmnej balzám - tentokrát bez kapky vody na cestě ;)

 

 schálně - kolik let byste jí tipovali? (jo, je jí 38 :)