Moje nová práce a Mitska [čti Micka]

Tak jsem konečně koupil auto a našel práci... ale byla to teda fuška musím přiznat. Jak to ale vůbec začalo? No celkem klasicky - novozélandky... jak jinak :P

Stejně jako vždycky jsem neměl nějakej jasnej plán, kdy a co vůbec koupím, takže jsem se hned po návratu do Aucklandu začal zabývat hledáním nejen ubytování na blíže nespecifikovanou dobu ve městě a nějaké dočasné či trvalé práce, ale i po všech možných (levných) autech. Tak jsem na TradeME objevil malýho vana jen za 900$, ale den před koncem aukce bylo auto staženo a mě se po několika dnech podařilo zjistit, že ho prodávající už udal jinde :(

největší trh s auty na Zélandu - Ellerslie racecourt, Auckland

Začalo to pořádně až v neděli na Ellerslie racecourt - což je tady největší trh s auty. Den před tím jsem ale navštívil jeden menší v centru města a potkal tam 2 Česky, co prodávali svou Tonču (celkem zachovalou Toyotu - vana, co už ale měl dost nalítáno). Holky jsem celkem čekaně potkal i v neděli a v podstatě jsme se domluvili, že když ho dneska neprodají, tak ho raději nechají mě pod cenou, než nejaým místním překupníkům - navíc bych to mohl zaplatit v korunách, což bylo výhodný pro obě strany... No zkrátím to: holky nakonec prodali jen lehce pod cenou a skoro si i mohly vybírat kupce ;)

Tonča - Ellerslie, Auckland

Krom jejich auta jsem ještě objevil jednoho postaršího karavánka, ve své době celkem luxusního - pravda 22 let starýho... Německej pár ho ale už slíbil nějakejm Frantíkům, kteří si ale ještě nebyli jistí a chtěli vomrknout ještě jedno domluvený auto. Tak mě nezbylo než čekat - a že sem si počkal... Už jsem měl celý auto prohlídlý třikrát - pro jednoho až zbytečně moc místa. Pokecali jsme si s děckama, projel jsem si ho, nechal si ukázat oblíbený místo v centru města, kde se dá v klidu přespávat v autě. Nechal jsem se odvézt k Anně (jediné CS hostitelce z Aucklandu, která měla volno), ale Frantíci se furt neozvali. Až sem byl asi 15 minut doma, přišli děcka s tím, že i když by ho mnohem raději nechali mě, prodají ho dle dohody žabožroutům ;) co už, hold nebudu mít takovýho většího trabanta - tak mi totiž jejich van připadl... 3:0 chjo, to je skóre (bo spíš 0:3, že? :)

Vyzbrojen trochou víc zkušeností jsem se pustil znovu do lovu aut na internetu, už ovšem z tepla jedinýho hostelu v Aucklandu, co měl internet zadarmo. Za celý týden hledání jsem však neobjevil skoro nic, až na jednu Toyotu, která byla momentálně za pěkných $900 - navíc stála asi 5 minut chůze od hostelu, takže jsem si ji půl dne před koncem aukce šel projet. Po pravdě - lepší pocit z řízení tak velkýho, levnýho, starýho auta jsem před tím ještě neměl a vlastně ani potom už ne. Tak jsem zasedl na net a začal přihazovat. V hloubi jsem doufal, že by za 1500 mohla být moje - maximálně za 1800, ale výš nejdu: říkal jsem si nejen pro sebe, ale i lidem kolem... Už už to vypadalo na první variantu, když na patnácti stovkách odpadl jeden, co mě furt přehazoval, když jako na potvoru se ukázal druhej, kterej měl strop trochu jinde. Ještě 10 minut po skončení aukce jsem se spolu přehazovali, až jsem dal poslední částku 1900 a raději od komplu odešel. Sice to auto mělo cenu tak kolem dvou tisíc, ale to by byly v podstatě všechny moje prachy a já vlastně na auto ani tak moc nespěchám...

mnohem pohodlnější trabant ;) Toyota Hiace 87 - Ellerslie, Auckland

Co mě ale moc zatím nelákalo, bylo shánění kombíku. Po včerejší projížďce mi majitel ukázal ještě jedno Mitsubishi - omlácený až hanba, ale prej že mi ho nechá za 1200. Tak jsem si ho dneska šel i projet. Lehce poučen co všechno omrknout při koupi auta z nějakýho článku, co mi poslal Víťa (mockrát díky, fakt to pomohlo :), jsem vyrazil na obhlídku. Více méně jsem byl s Mitsinou spokojenej, jen měla hafo tendenci zatáčet doleva, když jsem nedržel volant... Prej je to sjetýma pneumatikama, což obě na levé straně jsou až skoro do hladka. No jo, je to ale příčina nebo až důsledek něčeho horšího? Našli jsme úplně novou rezervu a rozloučili se s tím, že on se na to mrkne, zkusí to spravit - já zatím omrknu další kombíky a v neděli po dalším Ellerslie se ozvu.

To jsem ještě netušil, že bude moje... Mitsubishi Magna 95

Zbytek týdne jsem se den ode dne začal přiklánět k variantě kombíku místo vanu - minimálně na pár měsíců, co tu budu určitě sám a pak se uvidí. Jenže nic moc zajímavýho na netu nebylo - bohužel ani co se práce týče. Tak už jsem i začal obcházet restaurace ve městě a rozdávat CVčka. Čekal jsem na víkend, kdy zase budou ty dva trhy (malá rada potenciálním zájemcům: na backpacker car market ve městě ani vůbec nechoďte, pokud teda nechce uzavřít pojištění - to tam mají asi úplně nejlevnější...). V sobotu jsem objevil celkem zajímavýho Forda - sice celkem starej ale luxus, kam ses podíval, všechno v elektronice a jen za litr, ale ten čtyřlitrovej motor - no zvuk měl krásnej, jen tu spotřebu jsem raději neměl chtít vědět :)

Ford Falcon 4l - Victoria park car market, Auckland

Hurá neděle - ale né, už zase prší. Dvě Němky taky vstávají na car market, ale s opačným problémem než já - mají starýho prcka na prodej, takže jsem se nechal svést a na oplátku je aspoň odnavigoval. Ještě než jsem jednou obešel všechny auta (a to jich tam byla snad jen polovina než minulej týden), tak holky měly prodáno a šly domů - to mě to teprve čekalo. Objevil jsem totiž celkem zachovalou Mazdu 626ku, kterou prodával jeden Turek jen za 1350. Pravda není to 1200, jak jsem mohl mít jinde, ale zase tato má všechny kola nový, alarm, pěknou kastlu, jen trochu hůř startuje a drží volnoběh. Tak proč si ju i neprojet, že? No třeba proto, že jí nefunguje topení s větráním - no a v tom počasí to teda byla jízda. Rychle jsme se vrátili a Turek se dušoval, že se mu to stalo dneska ráno, jak přijel a že to do zítra opraví. Tak jsem o tom začal přemýšlet, zatím se mu tak začali hrnout další zájemci. Už si byli i auto projet, tak jsem se rozhod: "Beru Mazdu, ale musí ju do zítra opravit." Plácli jsme si, hodil mě na hostel, vyměnili si čísla a domluvili se na zítra kolem oběda na předání opravenýho auta.

Lantana hostel - Parnell, Auckland

Tak jsem se v pondělí odubytoval a domluvil s manažerem, že ještě pár hodin počkám na auto a pak odjedu - není problém. No ale problém nastal. Byly dvě, půl třetí, tři a Turek nikde - pravda naháněl jsem ho na mobilu, co mi dal. Jenže to bylo číslo na jeho syna a ten mi to nebral ani neodepisoval - tak jsem naši dohodu SMSkou zrušil a šel jednat o Mitsině. Kořeň na ni už sice našel zájemce, ale protože si myslel, že ji prodá mě, přesvědčil ho na jiný auto. To mi ale volal Turek s mnoha omluvama, že to servisák opraví až zítra, protože musí celej topící systém vyměnit. Chjo - tak OK, jestli to zítra odpoledne nebude furt spravený, beru Mazdu. Což nastává menší problém: kde budu dneska spát? Manažerovi se už pochopitelně moje situace nelíbí, ale má všechny postele už plný - mám ale stan, tak zaplatím o trochu míň za možnost si ho postavit a přespat v něm. Jenže kdo se má stavět se stanem v noci a v 6 ráno ho zase balit (jdu totiž v 6:45 do jedné agentury, co dohazuje práci dělňasům). Takže jsem chtěl spát ve společenské místnosti - žel do půl druhé tam někdo vysedával a ráno už před pátou mě zase vzbudil - přístě nebudu línej... snad :)

Další den jsem se zapsal do agentury a do deseti čekal na práci - marně... tak sem se cournul městem, abych zabil čas a moc se neukazoval v hostelu, kde mám furt věci, ale platit další noc nehodlám ;) ve tři volám Turkovi a ten šmejd Mazdu prej prodal za dva tisíce - co už. Furt mám v záloze Mitsubishi - volám a za pár minut už znovu testuju. Jo - konečně vyměnil ty dvě sjetý kola a řízení už je v podstatě v pohodě. Nic moc jinýho netestuju (blb) a jedem vybrat prachy a přepsat auto na poštu. Za 10 minut dostávám klíče, předám prachy a může jet... na benzinku ;) v nádrži není ani tolik, aby se ručička ukazatele aspoň trochu hnula - taky by to chtělo vyluxovat... Jejda, to není Beruška - má to nejakej vodpich... asi bych si měl zařídit pojištění. Asi jo... A ještě jedna pozivní zpráva nakonec dnešního dne - sice mi přestal fungovat internet přímo na mobilu, ale podařilo se mi přes něj připojit můj notebook na internet. Takže nejen že jsem teď totálně mobilní (a cítím se tak i trochu dospěleji ;), ale díky tomu jsem si pořádně přečetl poslední odpověď na mail s žádostí práce na vinici a tentokrát nepřehlédl informaci, že mám zavolat a dostat nějakou práci, až budu v jejich městě. Takže jestli to dobře chápu a všechno vyjde, vyřešil jsem i svůj druhej problém - a můžu jít v klidu spát :P

moje první noc v Micce - přístav, Auckland

Sice moje budoucí práce má být až v Blenheimu (sever jižního ostrova - cca 600km daleko plus mastnej trajekt), ale můžu nastoupit v podstatě hned. Paráda - když zítra nedostanu job v labour agentuře, tak jedu na jih. Ráno se vzbudím a už svítá - iPhone nebudí, když je vypnutej - dobrý si pamatovat. Přifrčím do agentury a tam fronta až za roh - tak se teda zapíšu na nějaký 40. místo a jdu zase čekat - jak na potvoru většína lidí přede mnou práci dostala, jen skoro stejná skvadra jako včera ne - to byla druhá a taky poslední kapka -> mizím z Aucklandu. Teda jen co koupím pojištění a nechám opravit nefunkční zapalovač - sice mám konvertor elektřiny, ale ji mi na ... První nechtěná investice do auta - skoro za padíka...

Michal, Máta, Maruška - Hamilton

Po cestě do Hamiltonu k dalším Čechům volá Marg (má budoucí zaměstavatelka) a domlouváme se, že mám přijet až v neděli, ať ještě něco málo před prací stihnu vidět ze severního ostrova. Tak jsem dojel k Michalovi s Maruškou a Matulí - skoro roční dcerkou (čímž jim ještě jednou děkuji i veřejně a přikládám bez dovolení fotečku ;) Plán na další den: vomrknout město a hlavně uklidit auto a vymyslet, jak v něm budu přebývat. No jak to dopadlo si prohlídněte na fotkách v galerii - ale musím uznat, že je to lepší, než jsem čekal. Když jsem tam tak obcházel auto a fotil, tak mě to napadlo - bude se jmenovat Micka :P

Jarek, Slávek, Tereza, Renata, já - bylo nás pět, Wellington

Ještě jednu noc na severním ostrově jsem přečkal pod střechou (u Slávka a Terky - taky moc dík i za foto bez dovolení ;) ve Wellingtonu, ze kterýho jsem pravda moc neviděl, protože už další den v poledne odjíždím trajektem za nepěkných $140 a stejně nehezkýho počasí vstříc jižnímu ostrovu.

trajekt z Wellingtonu do Pictonu

Ale o tom zase příště (uf, je to čím dál náročnější - ještě že se po večerech celkem flákám ;)