Můj pobyt v oblasti Marlborough - aneb vinice, kam oko dohlédne

uf, no tentokrát to bude fuška - vzpomenout si, co se stalo před měsícem či dvěma. Na druhou stranu to aspoň nebude tak dlouhý (anebo bude? ;)

Opawa river, Blenheim

Blenheim se svými 24.000 obyvateli je sice největší městečko v celém Marlborough Sounds, ale není tu celkem nic moc zajímavýho k vidění. Okolní velmi úrodná půda, ochrana pohořím Richmond Range a cca 2400 hodin slunečního svitu ročně jsou výborné podmínky pro pěstování vinné révy. Vinice jsou široko daleko a batůžkářů z celýho světa jako much.

Přijel jsem do Blenu navečer a našel celkem klidný místo na přespání v autě. I přes 3-4 vrstvy byla celkem zima, tak jsem pár dní strávil u CS rodinky (ne zrovna moc zajímavé ani komunikativní...) a během té doby si našel ubytování trvalejší: 31 Alma Street, Renwick - městečko 10km západně od Blemu obklopené samými vinicemi. Pokojík se mi celkem líbil, i když nebyl nejteplejší (el. topítko aspoň pár stupňů přidalo), ale byl jsem tam celou dobu sám (s možností, že se někdo přistěhuje, pokud budou majitelé v hledání úspěšní) a hlavně jsem platil jen 80NZD/týdně včetně vody, elektřiny a internetu.

31 Alma Street, Renwick

I když je 80 dolárků v podstatě minimální nájem, co jde vůbec sehnat, není to zrovna málo. Ale mohl sem si to dovolit, když jsem měl konečně práci na cca 4km blízké vinici s pohodovýma lidma, rozumným supervisorem a docela dobře a hlavně spolehlivě platící kontraktorkou (tj. člověk, který zprostředkovává práci majitelům vinic a obyč. pracovníkům).

I když to už většina lidí ví (takže zbytek odstavce klidně přeskočte), napíšu pro úplnost i o tom, co jsem tam vůbec dělal. Každej, s kým jsem o tom mluvil, mi tvrdil, že práce v zimě na vinici je fakt strašná dřina - nevěřil jsem. I když jsem se každý ráno cítil unavenej skoro stejně jako večer a ruce mě bolely ještě další 2 týdny po skončení - s odstupem času můžu konstatovat, že hokna to byla, ale mohlo by být klidně hůř. A co jsem teda vlastně že dělal? Každej dostal na starost jeden řádek (100-200 rostlinek) a dělal pruning (prostříhání velkýma nůžkama starých prutů a nechání 3-6 nejlepších na další rok) rostlinek vinné révy, striping (vytrhání starých prutů a připravení doprostřed řádku pro rozdrcení) a trimming (zapravení zbylých prutů malýma nůžkama).

Za jednu rostlinku jsme dostávali cca 65-80 centů - podle stáří rostliny a tím souvisejícím počtem ponechaných prutů. První týden bylo naprosté utrpení - už druhý den jsem nemohl stisknout pravou ruku, takže jsem musel střídat trimovací nůžky (a to jen proto,že nůžky včera nebyly dost ostrý = poučení pro příště), koncem týdne jsem už ani pořádně nemohl stříhat velkýma, jak na ten pohyb nebyly ruce trénovaný. Abych si vydělal aspoň minimální mzdu (což je teď 12,50 před zdaněním), dělal jsem denně 9-10h jen s krátkou pauzou na jídlo. I tak mi Marg (moje první kontraktorka) musela první týden doplatit 3,5h do minimální mzdy - což jak jsem později zjistil nedělají skoro žádní další kontraktoři, i když to mají ze zákona přikázaný.

parking issue

Sobotu jsem vynechal a věnoval ji regeneraci těla a další týden už to šlo mnohem líp - moje práce byla čistější a hlavně rychlejší ;) žel koncem týdne přišlo nemilé překvapení: za pár dní už pro nás nebude mít Marg žádnou další práci. A aby toho nebylo málo, po sobotní práci při obvyklým parkování s hlavou plnou pracovních myšlenek jsem zapomněl, že moje Micka je obdarována tažným zařízením - jak to dopadlo můžete vidět na obrázku ;)

poslední den na první vinici

Naštěstí to majitelé vzali s naprostým klidem a ještě se divili, že to chci sám opravit. Po třech nanesených vrstvách jakýsi strašně smradlavý hmoty mi sice Roger řekl, že to zabrousí a zamaluje už sám, ale ani o měsíc později na to nikdo nešáhl... co už. Třetí týden jsem dělal, co to šlo - dokonce jsem už ani nebyl očividně nejpomalejší. Nakonec jsme pracovali až do středy, kdy jsem to po práci lehce zapili a já mohl začít hledat práci znovu. Zbytek týdne naštěstí propršel, takže stejně nikdo nedělal a já si dokonce našel dalšího kontraktora - Inda. Každej v okolí ví, že Indové jsou jedni z nejhorších, ale já měl opět kliku, že ten můj byl celkem výjimka a za celou dobu mi dluží už jen nějakýho padíka...

víkendová práce

Práce pro Happyho byla celkem podobná - jen trochu hůř placená a každej dělal jen 1, max. 2 typy práce. Já začal stripingem - hokna, ale nedá se toho moc pokazit a po týdnu jsem byl už tak rychlej, že jsem měl víc než minimální mzdu a většinou i dřív jak za 8 hodin. Happy mě po nějakým týdnu nechal dělal i další práce, ale já se nakonec rád ke stripingu vrátil. I když jsme byli ujišťováni, že práce bude až do nějakýho 5. - 10. září - už o měsíc dřív nastaly komplikace a po dvou týdnech, kdy jsem celkem pracoval jen 3 dny, jsem dal "výpověď."

ráno na vinici

Tož je to kratší než jindy, ne? Ups, já už něco o práci na vinici psal, že - no přece to ale nebudu mazat - tak je tu hold něco dvakrát...