Zobrazují se příspěvky se štítkemprace. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemprace. Zobrazit všechny příspěvky

neděle 2. května 2010

Překvapení...

Poslední dev v práci sem si ani moc neužil - celkem se to táhlo, nic sem nevařil, ale ... čekalo mě nemalé překvapení - přímo veliké. Až sem si říkal, že v tak velké krabici musí být sapon 10kg pytel brambor. Krabice však byla lehoučká a prapodivně štěrchala, tak sem začal rozbalovat. No po veliké krabici sem narazil jen na velkou, pak menší a pak malou... To už sem se ale dostával do finiše a držel sem v ruce něco, co mi výrazně připomínalo tuhý mýdlo - dost dobrej vtípek na závěr pomyslel sem si. O to větší překvapení mě čekalo, když sem i poslední vrstvu odstranil a koukala na mě luxusní šperkovní krabička. Richardovo: "Marry me..." všechny pobavilo a na mě z krabičky vykoukl náhrdelník s parádním nefritovým přívěškem ve tvaru klasickýho maorskýho háčku na ryby...

Po práci Rob vymyslel i rozlučkovou párty v mé oblíbené (aby taky ne, když je to v podstatě jediná rozumně otevřená putyka) irské hospodě. Nakonec sme se sešli jen 4. Zahráli pár her biliáru - se srandovně malýma koulema ;) a naposledy se rozloučili. Já vyrazil do jednoho z hostelů za potenciální spolucestující po East Cape. Sice má zítra pracovat, ale večer mi dá vědět, jestli se v úterý připojí či ne. Nechal jsem jí na prostudování a navnadění svýho super novýho průvodce a odjel do dalšího hostelu za Polkama ;) Po jejich oblíbeným seriálu sme se vydali zpátky do města - do irské, kam taky jinam,  když je všude jinde zavřeno... tam se k nám připojil i Petr, pokecali sme, dáli dalších pár kulečníků a o půlnoci to zabalili.

sobota 1. května 2010

Práce...

Krom umývání nádobí a případnýho vaření/smažení, což zabralo valnou část mého zbylého pracovního dne, jsem často i připravoval suroviny - loupal brambory, jabka, krájel a umýval všemožnou zeleninu či sýry a tak... Na konci směny si každej v kuchyni uklidil svoje pracovní místo a šel domů. Na poslední dva zůstal pak i úklid ostatních prostor, zametení a vytření podlah, povypínání všeho možnýho a zamčení. Toť vše z mého 4-dílného pracovního seriálu...


V sobotu večer jsem naposledy vyrazil za Petrem s tím, že se vydáme do města. Při shánění nějakého spolucestovatele se mi ozvala mimo jiné jedna Polka. Sice se nepřipojí, ale aspoň můžem zajít na pivo. Nakonec sme strávili s hafo dalšíma batůžkářema pohodovej večer v irské. S Peťou a jeho bandou sme nakonec skončili v Cri - leč střízlivý Petr se moc nebavil a já ráno vstával do práce, zabalili sme to už ve dvě. Ještě že sem si domluvil pozdější začátek práce...

pátek 30. dubna 2010

Práce...

Po ranním úklidu a svačince mě čeká první nápor nádobí, to je všechno potřeba umýt před začátkem poledního návalu, aby bylo v čem vařit... v týdnu většinu nádobí stíhám v klidu jen opláchnout vysokotlakovou "hadicí" a pak prohnat supr rychlou myčkou. Když přijde ale hafo lidí, tak je potřeba oplachovat většinu věcí ve dřezu a většinou i dobu čistění v myčce zkrátit ze dvou jen na jednu minutu - a to je teprve frmol. Před polednem je taky na mě nachystání všech boxů na hranolky, doplnění lahví s kečupem či krabic s mraženýma věcma na smažení. Většinu letních víkendových dnů bylo tak narváno, že sem musel nechat nádobí nádobím a jít pomáhat se smažením, pečením česnekových chlebů či chystáním talířů (zelenina, dresinky apod.). V takových případech se nádobí nahromadí taková kupa, že ho klidně i hodinu a půl musím umývat. Poslední nápor nádobí je po ukončení poledního menu, kdy se mi nahromadí všechno nádobí od kuchařů, co používali průběžně (další min. půlhodina mytí). Naštěstí nemusím skoro nic utírat - měl bych sušit všechny plastový věci. Postupem času sem ale všechno vylepšil tak, že utěrku skoro celej den nevemu do ruky - resp. ne na utírání, protože jinak bych byl stokrát denně opařenej ze všech vřelých pánví, hrnců a táců...


můj pracovní prostor s myčkou oddělující pravou špinovou část od levé čisté

čtvrtek 29. dubna 2010

Málo práce...

Krom doskládání dřeva a dopisování blogu sem dneska konečně dokončil svůj aktuální životopis. Odepsal sem i všem osloveným spolužákům a známým. Díky za rychlou a občas i velmi potěšující odpověď. Btw. diplomovaní informatici nezklamali - ani jeden v podstatě neodpověděl na všechny moje otázky narozdíl od ostatních (snad se nikdo neurazí - předpokládám, že to ale stejně žádnej stejně nečte ;) Na jejich obranu - co sem potřeboval vědět, to sem se dozvěděl, takže tomu můžem říkat perfektní ... teď mi to slovo vypadlo... jo už vím efektivita ;)

omluva - zrovna při dopisování tohoto článku mi odepsal i Majk, kterej dokázal, že výjimka potvrzuje pravidlo...

Filter Room - výčep se 17ti různými vedle uvařenými pivy a cidery

Vytírání podlah je celkem iritující práce - hlavně po rušným pátku či víkendu... Ale to už se dostávám na  závěr svýho ranního úklidu - umytí umyvadel, záchodových prkýnek, občas i mís či odpaďáků, vrácení barovejch stoliček ke stolům, nanošení cukrů, solniček a pepřenek, pověšení popř. i vyprání prádla (každej den padne pár desítek utěrek...). Toto všechno mi ráno zabere hoďku a čtvrt až třičtvrtě - podle toho co dělám a jak to všechno dělám pořádně a taky kolik mám vůbec času... Někdy sem totiž místo v 8 začínal až o půl deváté či klidně několikrát i v 9. To sem si pak ani pořádně svou sváču nevychutnal...

středa 28. dubna 2010

Práce...

Vzhledem k tomu, že mi začíná poslední pracovní týden, tak sem se rozhodl s vámi podělit, co sem to tu ty poslední víc jak tři měsíce dělal.

můj stín před Cider Tree Café

První dvouhodinovku jsem každý den (až na výjimku posledních 2 týdnů) věnoval předotevíracímu úklidu. Každý ráno začínalo následovně: pustit si hudbu, zamíst špačky kolem venkovních stolů, popř. sméstpavučiny. Pokud nedávno pršelo, tak sem musel i z nejhoršího otřít stoly a odstranit kaluže pod stolama. Dalších celkem pravidelných 15 minut sem vynášel lavice a slunečníky k většině stolům, následovaný zametením ve filter room (tj. místnost s barem, vysokýma stolkama a firemníma věcma na prodej). Na řadu se dostávají hajzlíky - vyprázdnění košů, zrcadla, chemie do mísy, zvednout vše ze země a cca jednou týdně prohnání trubek a kolem baterií "bělidlem." Konečně je vše připraveno na mop...

neděle 25. dubna 2010

ANZAC day...

Přestože sem dneska začínal v práci až o půl desáté, budíček mě vytrh ze spánku už o půl šesté. Proč? Protože jinak bych přišel o ranní ANZAC ceremonii (ANZAC = Australský a NovoZélanský Armárdní Sbor). Jde o připomenutí masakru 1. světové války v Galipoli, kde zbytečně padlo 29.000 NZ vojáků. Především jde ale o událost, která odstartovala vlnu nevole a uvědomění si vlastní nacionality. To v podstatě vedlo k dnešnímu stavu faktické nezávislosti země (i když stále součástí Britského Commonwealthu). Stihl sem si dát ještě hodinovýho šlofíka a pak hurá do práce. V kuchyni sme byli jen tři, takže sem si konečně užil i obědový frmol a celkem dost času strávil vaření (resp. smažením ;) Večer se Garymu přitížilo tak, že ho Rosemary opět musela hodit do špitálu...

sobota 24. dubna 2010

Práce...

Uf, to byla fuška vstát... člověk si lehce zvykne začínat v deset ;) práce celkem utekla, ale strávil sem v ní dost dlouho, takže sem se doma ani moc nepředespal. Večer jdu totiž za Petrem a pak někam do klubu "oslavit" narozky... Tentokrát se usneslo, že pojedem do místního "nejlepšího" klubu - Žížnivé velryby (v uvozovkách proto, že i jednookej mezi slepými je král). První necelou hoďku hráli jen starý neznámý oldies, ale vše napravili závěrečnou hodinou parádního rocku. To sem ani nečekal - TNT od AC/DC - pěknej dárek ;) a v podobným duchu to pokračovalo až do půlnoci. Vzhledem k zítřejšímu státnímu svátku a zákazu prodeje alkoholu od půlnoci do 1 odpoledne pěkně rozjetou zábavu v nejlepším přerušili. Nabral sem tak auto děcek z hostelu, hodil je domů a pak i sebe. I přes brzký návrat mě stejně čekají jen nějaký 4,5 hodinky spánku...

pátek 23. dubna 2010

Práce...

Dneska mi ta čtyřhodinovka celkem utekla. Odpo sem se válel na slunku, četl novýho průvodce a plánoval poslední novozélandskej výlet. Pak sem se stavil pro auto s novou WOF (místní technická) a vyměněným olejem - zase, ale ten tah teď, to je paráda ;) aspon si těch pár set posledních kilometrů naplno užiju staronovou Micinku... Večer už mě čeká jen dopsání inzerátů na prodej auta a najití spolucestujícího.

PS pro ty co zapomněli: já jdu sice už za pár hodin spát, ale vy ještě máte skoro celej den na přání k mým dnešním narozkám ;)

čtvrtek 22. dubna 2010

Práce...

Dnešní 4 hoďky v práci se strasně táhly. Doma sem pak celkem dlouho pomáhal se zastřihováním stromků a vyklidil sem auto.

středa 21. dubna 2010

Surfování po práci...

dneska sem se v práci moc neohřál. Co se vrátil Richard, zkrouhli mi pracovní dobu v týdnu jen na 4h denně. Takže sem stihl prodloužit registraci k autu, domluvit si servis a technickou na páteční ráno a ještě i hoďku surfovat. Opět sem jel na Waipatiki pláž a opět to nebylo nejrozumnější rozhodnutí - sice mělo být moře mnohem příznivější, vlny menší, ale oproti včerejšku sem moc změn krom mírného zklidnění nepozoroval. I když sem i jednu vlnu celkem pěkně chytil, stejně moře vyhrálo na celé čáře. Když už sem se po velkým boji dostal za hradbu vln, kde bych si mohl počkat na nějakou pěknou velkou, byl sem tak utahanej, že sem neměl sílu ani se pokusit postavit - tak sem si hold užil úúúúžasný bodyboardování (rozumněj, projetí na vlně v leže na prkně). Pak sem si to už jen parkrát zopákl blíž k pláži, mnohem víckrát mě však nějaká více či méně čekaná vlna smetla, tak sem to raději zabalil ;)

neděle 18. dubna 2010

Práce...

lehce po poledni tohoto velmi klidného dne sem byl Robem překvapen - rozhodl se jít domů dřív, takže já zůstal až do pozdní zavíračky. Pak sme ještě poseděli s vedením a dostali pár piv, takže sem zase vyzkoušel další dva místní cidery (red cider a perry ;)

sobota 17. dubna 2010

Práce...

Celkem rušnej den mému nevyspání přílš nevyhovoval, ale asi lepší, než klybych se musel co pár minut dožadovat nějaké práce a pak ji dělat co nejpomaleji :) Večer sem byl ale tak unavenej, že sem ani za Petrem nešel...

pátek 16. dubna 2010

Práce...

v práci celkem nuda - jen pár lidí, takže končím o fous dřív než bych měl. Večer jedem do centra - na pár piv na rozloučenou s Anjou a taky ykusit najít kešku v jednom z místních rušných parků. Proto sem jdu už poněkolikátý, podruhé v noci - tentokrát i s pořádným světlem, ale stejně i na dvakrát nic nenajdem. Že by tam už nebyla?!?

čtvrtek 15. dubna 2010

Práce...

Začátek práce až v 10 má aspoň jednu nespornou výhodu - člověk se celkem dobře vyspí a nemusí ráno nikam chvátat. V práci sem se ovšem dověděl rozpis na další týden a lehce mě to nasralo - mám v týdnu pracovat jen 4h denně. To je prd - začínám přemýšlet o dřívějším odejití, ale co dál? Hledat práci na pár týdnů někde jinde, cestovat, nějak to spojit nebo raději zůstat - toť otázka. Večer sme ještě osedlali kola a projeli se nočním městem - no a mimochodem našli jednu kešku ;)

pondělí 12. dubna 2010

Hafo práce...

i když to tak opět moc nevypadalo, nakonec se lidi začali hrnout a já v práci ztvrdl skoro až do šesti. Takže mi na nic jinýho ani nezbylo moc energie...

sobota 10. dubna 2010

Málo práce...

Sice dneska přišlo tak málo lidí, že Rob odcházel už po druhé a já ho následoval o půlhodinku později, ale zase sem si to vynahradil večer. Šel sem totiž s Jacindou (další naše kuchařka-mladá Maorka) a jejím přítelem na novozélanské mistrovství v thai-boxu. Nikomu jinýmu se totiž z práce jít nechtělo, tak přece ty volňásky nenecháme propadnout...

No zážitek to byl velkej - leč trochu rozporuplnej. Nikdy sem na podobné akci nebyl, takže nemůžu srovnávat, ale každopádně ze samotných soubojů sem měl více méně dobrej zážitek. Což už se ovšem nedá říct o všem ostatním. Začátek ani vlastně nevíme, kdy měl být, každopádně čekání zpříjemnil slušnej rock z dost neslušně nastavených repráků. Kvůli nim sem nakonec nerozumněl skoro ani slovo :( no a z živé hudby mezi zápasy se nakonec vyloupl kiwiáckej hip-hop, kterej obecně vážně nemusím. No ale abych nekončil tak pesimisticky, tak aspoň přidám, co se mi líbilo - pár dost slušnejch zápasů, několik fakt podařenejch úderů, asi tak 3 knock-outy, thaiboxerskej předzápasovej ceremoniál, a jako perlička na návěr - Maorská haka po vítezství domácího borce v těžké váze... 

 a vítězem se stává .... Pani Haraki, Zero Tolerance - Napier

pátek 9. dubna 2010

Práce...

nic zajímavýho se dneska nestalo... no vlastně - už napodruhé sem vyreklamoval svůj zastřihováč vlasů z Weráče (The Warehouse - takovej velkoobchod úplně se vším, za málo peněz málo muziky ;) a když už sem se holil, tak sem to vzal trojkou pěkně dokolečka :D

čtvrtek 8. dubna 2010

Práce...

Dneska dostal Gary půldenní propustku a zítra ho prej možná pustí úplně... Na návštěvu přijela Rosemary máti, zatím nevím na jak dlouho. A šestý nečekaný strávník u večeře byla Anja - nová wwooferka btw. zase Němka ;) Taky sem si lehce posunul odlet ze Zélandu tak, abych mohl pracovat co nejdýl a furt měl dost času na prodej auta v Aucklandu, tak snad to všechno klapne. Jinak pro připomenutí - koncem května přiletím do Londýna, takže mě doma čekejte brzo v červnu.

středa 7. dubna 2010

Práce...

práce, fotky, zprávy, spát.

neděle 4. dubna 2010

Surfování po práci...

Sice dnešek vypadá na další rušnej den - počet lidí v kuchyni opět převyšoval potřebu, tak sem se rád sám nabídl, že půjdu domů dřív. Plánovali sme s Petrem odjed už večer na výlet, tak proč neodjet ještě dřív a trochu si nezasurfovat, že? No tak ne - Peťovi se nechce :( to mě teda vážně nas...l, ale co už jeho chyba. Po přemlouvací desetiminutovce sem se odjel domů sbalit a vyrazil na Waipatiki beach - mám poslední možnost provětrat prkno na tejden dopředu a navíc poznám další novou pláž. Sice všichni surfeři odjížděli, když já se teprv soukal do neoprénu, ale stejně mě to neodradilo - pár vln snad ještě chytnu. A taky že jo, ale fakt jen pár. Navíc se oskar brzo schoval za mraky a protože sem zvolil jen krátkej neoprén, dlouho sem ve vodě nepobyl. Žádnou vlnu sem nechyt a na suchu klepal kosu a přemýšlel. Když tu se začli objevovat další surfaři i vlny, tak sem se hecl a znovu vběhl do moře. A dobře sem udělal, vlny stály za to a jednou sem se dokonce i postavil a hned po čuni spadl do vody, ale byla to sranda ;) Hold příště už vím, že mám posunout těžiště víc dozadu...


Na zpáteční cestě sem se stavil do bekáče pro Petra, ale počasí nám celkem zkřížilo plány... Místo pozorování západu slunce na Te Mata Peaku sme zůstali dýl v hostelu a na kopec sme jeli později. Povečeřeli tam, vypili lahvinku vína a nafotili pár fotek ve vichru, ale tentokrát sme spali raději v autě - začalo totiž pršet ;)