Přestože sem dneska začínal v práci až o půl desáté, budíček mě vytrh ze spánku už o půl šesté. Proč? Protože jinak bych přišel o ranní ANZAC ceremonii (ANZAC = Australský a NovoZélanský Armárdní Sbor). Jde o připomenutí masakru 1. světové války v Galipoli, kde zbytečně padlo 29.000 NZ vojáků. Především jde ale o událost, která odstartovala vlnu nevole a uvědomění si vlastní nacionality. To v podstatě vedlo k dnešnímu stavu faktické nezávislosti země (i když stále součástí Britského Commonwealthu). Stihl sem si dát ještě hodinovýho šlofíka a pak hurá do práce. V kuchyni sme byli jen tři, takže sem si konečně užil i obědový frmol a celkem dost času strávil vaření (resp. smažením ;) Večer se Garymu přitížilo tak, že ho Rosemary opět musela hodit do špitálu...
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat