Delikatesa...

Tři dny odkládanou procházku sme si užili poslední den v tomto úžasným parku. Prolezli i pár kraťoučkých jeskyní a vyrazili dál na poloostrov Mahia. Vylezli tam na vyhlídku, ale je celej den pod mrakem, takže žel nic moc. Už už sme chtěli odjíždět, ale všimli sme si přijíždějících lodí k pobřeží, kde čekali traktory s vlečkama na jejich vytažení z vody. Ann to ještě neviděla a přišlo jí to divný, tudíž sme si na tu podívanou počkali. Ann se dala do řeči s jedním místním a ten ji svezl i na traktoru. Rozhovor pokračoval dál i se mnou. Přes úlovky a pozvání na čaj/kafe sme se dostali až k nabídce večere s delikátním, právě uloveným mořským rakem (crayfish). Sice sme měli jiný plány, ale takovou nabídku nejde odmítnout. Projeli sme se ještě na druhou stranu poloostrova, namysleli plán na další den či dva a pospíchali k Joe na supr véču. Jeho dům sme našli překvapivě snadno. Dostali čaj/kafe, pokecali s Joem a Trišou a vychutnali si jednu z nejlepších večeří v životě! Dokonce se Ann dočkala i z dnešní vyhlídky vysněné zmrzliny. Ač neradi sme odmítli nabídku přespání v domě a popojeli blíž ke Gisborne. Tentokrát řídila Ann i v noci a překvapivě sem se opět nebál ;)

Lake Waikaremona II.

Budíček v 6 mě teda moc nepotěšil. Ale nedá se nic dělat - dneska nás čeká 25km pochod, takže hurá na to. Po cestě sem tak přemíšlel, co nám nás taxikář řekl o vyzvednutí a po spojení s popisem treku sem si poskládal, že nás čeká zajímavá cesta zpět k autu. Buď pojedem autem celkem divočinou nebo nás vyzvedne doopravdy lodí... Trek sme nakonec zvládli za nějakých 8 hodin a na konci se ukázalo, že druhá varianta byla správná a pro nás mnohem potěšující. Už tam na nás čekal postarší katamarán a 20ti minutová projížďka po jezeru. Západ slunce se blíží, tudíž se z posledních sil škrábeme na prý nejlepší vyhlídku z celý parku. A fakt že jo - nejen že po cestě byla samozřejmě keška, ale západ slunce s odrazem od hladiny jezera byl jeden z nejlepších a každopádně nejfotogeničtějších ;) V noci sme si s vínkem v zavětří auta poleželi pod naprosto úchvatnou jižní hvězdnou oblohou...

Lake Waikaremona I. aneb den plný překvapení

Konečně pěkný počasí - hurá. první překvapení je leč nemilé - kvůli dvou lidem majitel nebude startovat jedinou velkou loď a na start treku sme dovezeni autem. Tak sme byly opět nemile překvapeni hromadou dětí právě vyrážející na cestu. No nic, nasazujem ryhlotempo a brzo jim unikáme. Dobré počasí nás neopouští po celý den, i když je celkem zima. Ale aspoň se líp jde a ty výhledy. No nádhera, ještě že sme nešli včera... Sada příjemných překvapení nás však čekala na konci dne. V chatě nás čekalo pěkný teplíčko, protože skupinka tří lidí z Aucklandu dorazila dlouho před námi (aby ne, když šli jen pár kiláků z kopce :) Další příjemná věc se nečekaně objevila přímo v jezeře - jeho teplota je celkem příjemná i teď v pozdním podzimu. Dokonce i Ann se hecla a šla si zaplavat... Aby taky ne, když je to vlastně profi triatlonistka ;) Ale to nejlepší nám přistálo na talíři ještě před večeří - čerstvej uzenej pstruh, kterýho kluci po dlouhé době rybaření chytili a pak nad manukovým dřevem rádoby klasicky Maorsky vyudili. Po jídle sme se ještě připojili k děckám a naučili se jednu novou, jednoduchou, ale hafo zábavnou karetní hru.

Te Urawera National Park

Ráno nás nečekalo jen nepěkné počasí, ale i nepříjemné překvápko - vodní taxi k začátku treku nejezdí a bus je předraženej a jede pozdě. Tudíž se rozhodujem start treku posunout na zítra. A kvůli odjezdu až v devět přeobjednáváme i chatu na přespání už po 16ti km chůze. Dneska sme si dali na rozehřátí asi tak 15km okruh k menšímu z místních jezer - Waikareiti. Po cestě nás zastihl i déšť, tudíž přeložení bylo namístě... Dneska sme ještě stihli dojít ke třem místním vodopádům. Zaléhám s obavami, protože nohy mě po dnešku bolí víc, než bych čekal.

Konečně na cestách

Přestože sem ráno vstal celke brzo, vyzvedl sem Ann s menším zpožděním v jejím hostelu. Stejně sem ještě nestihl dokončit WOF (technickou), takže sme z Napier vyjížděli až kolem poledne. Po cestě minuli odbočku k jedné vyhlédnuté pláži, takže sme si poydní oběd vychutnali až v městečku Waiora. Prošli si ho a pokračovali dál do Te Urewera National Parku. Tam sme dojeli až za úplné tmy, která nás překvapila už před šestou. Hold zima se blíží. Po večeři sme brzo zalehli s plánem brzo zítra vstát a vyrazit na 43km trek kolem jezera.