Surfování...

 Jura pankáčem - co na to říkáte? :D

Richard se vrátil z Evropy - jedním z posledních letadel, co do vzduchu pustili - a i přes značnej jet-leg se rozhodl jet surfovat. Tak sem se rád přidal, aspoň mě může něco přiučit a ušetřím nějakej benál. I když vlny na Waimarama beach vypadaly z pláže malý, pro mě byly akorát - pravda, mohlo jich být ale i víc. Po půlhodince ve vodě se Richard rozhodl jít ven a půjčil mi svoje dlouhý prkno - a já konečně poznal, jak nestabilní ta placka je. Postavil sem se na něj totiž úplně v pohodě asi tak 4x, ale moje stabilita mi dýl jak 1-2 vteřiny na prkně nepovolila. Mám ještě na čem pracovat. Rozhodně to však byla dobrá změna - aspoň už vím, že nejsem taková lama, když se na "svým" malým prkně ještě pořádne nezvednu...

Surfování...

no dá-li se ta chvilka v moři tak vůbec nazvat. Dopoledne sem něco málo poklidil, vypral, voholil, vostříhal se... Surfovat sem jel až odpoledne, protože se tentokrát přidala i Juli. Sice vlny skoro žádný nebyly (jak do množství, tak do výšky), ale aspoň se na nich dalo líp jezdit. Popojeli sme až na Waimarama beach, kde je moře mnohem líp čitelný. Už v podstatě po pár minutách se mi i jednou podařilo na prkně postavit (tak asi na vteřinku ;) ale hned potom sem si všiml, že se začal odlupovat a dost se i natrhl gumovej kus na prkně, kde má přijít zadní noha - tak sem dosurfoval :( Juli pak ještě minimálně další půlhoďku blbnula na bodyboardu a pak sme jeli dom. Za Richardem se s prknem mám stavit až zítra - už je prej dneska moc pozdě...