Lake Waikaremona II.

Budíček v 6 mě teda moc nepotěšil. Ale nedá se nic dělat - dneska nás čeká 25km pochod, takže hurá na to. Po cestě sem tak přemíšlel, co nám nás taxikář řekl o vyzvednutí a po spojení s popisem treku sem si poskládal, že nás čeká zajímavá cesta zpět k autu. Buď pojedem autem celkem divočinou nebo nás vyzvedne doopravdy lodí... Trek sme nakonec zvládli za nějakých 8 hodin a na konci se ukázalo, že druhá varianta byla správná a pro nás mnohem potěšující. Už tam na nás čekal postarší katamarán a 20ti minutová projížďka po jezeru. Západ slunce se blíží, tudíž se z posledních sil škrábeme na prý nejlepší vyhlídku z celý parku. A fakt že jo - nejen že po cestě byla samozřejmě keška, ale západ slunce s odrazem od hladiny jezera byl jeden z nejlepších a každopádně nejfotogeničtějších ;) V noci sme si s vínkem v zavětří auta poleželi pod naprosto úchvatnou jižní hvězdnou oblohou...

Lake Waikaremona I. aneb den plný překvapení

Konečně pěkný počasí - hurá. první překvapení je leč nemilé - kvůli dvou lidem majitel nebude startovat jedinou velkou loď a na start treku sme dovezeni autem. Tak sme byly opět nemile překvapeni hromadou dětí právě vyrážející na cestu. No nic, nasazujem ryhlotempo a brzo jim unikáme. Dobré počasí nás neopouští po celý den, i když je celkem zima. Ale aspoň se líp jde a ty výhledy. No nádhera, ještě že sme nešli včera... Sada příjemných překvapení nás však čekala na konci dne. V chatě nás čekalo pěkný teplíčko, protože skupinka tří lidí z Aucklandu dorazila dlouho před námi (aby ne, když šli jen pár kiláků z kopce :) Další příjemná věc se nečekaně objevila přímo v jezeře - jeho teplota je celkem příjemná i teď v pozdním podzimu. Dokonce i Ann se hecla a šla si zaplavat... Aby taky ne, když je to vlastně profi triatlonistka ;) Ale to nejlepší nám přistálo na talíři ještě před večeří - čerstvej uzenej pstruh, kterýho kluci po dlouhé době rybaření chytili a pak nad manukovým dřevem rádoby klasicky Maorsky vyudili. Po jídle sme se ještě připojili k děckám a naučili se jednu novou, jednoduchou, ale hafo zábavnou karetní hru.

Te Urawera National Park

Ráno nás nečekalo jen nepěkné počasí, ale i nepříjemné překvápko - vodní taxi k začátku treku nejezdí a bus je předraženej a jede pozdě. Tudíž se rozhodujem start treku posunout na zítra. A kvůli odjezdu až v devět přeobjednáváme i chatu na přespání už po 16ti km chůze. Dneska sme si dali na rozehřátí asi tak 15km okruh k menšímu z místních jezer - Waikareiti. Po cestě nás zastihl i déšť, tudíž přeložení bylo namístě... Dneska sme ještě stihli dojít ke třem místním vodopádům. Zaléhám s obavami, protože nohy mě po dnešku bolí víc, než bych čekal.

Konečně na cestách

Přestože sem ráno vstal celke brzo, vyzvedl sem Ann s menším zpožděním v jejím hostelu. Stejně sem ještě nestihl dokončit WOF (technickou), takže sme z Napier vyjížděli až kolem poledne. Po cestě minuli odbočku k jedné vyhlédnuté pláži, takže sme si poydní oběd vychutnali až v městečku Waiora. Prošli si ho a pokračovali dál do Te Urewera National Parku. Tam sme dojeli až za úplné tmy, která nás překvapila už před šestou. Hold zima se blíží. Po večeři sme brzo zalehli s plánem brzo zítra vstát a vyrazit na 43km trek kolem jezera.

Přípravy na cestování...

Poslední celý den v Napier... zařizoval sem všechno potřebný na komplu, internetu a tak. Domluvil se s Ann, která se ke mně připojí minimálně na přístí týden cestování a večer na rozloučenou uvařil domácím gulášek - ať se pěkně přes noc uleží...

Překvapení...

Poslední dev v práci sem si ani moc neužil - celkem se to táhlo, nic sem nevařil, ale ... čekalo mě nemalé překvapení - přímo veliké. Až sem si říkal, že v tak velké krabici musí být sapon 10kg pytel brambor. Krabice však byla lehoučká a prapodivně štěrchala, tak sem začal rozbalovat. No po veliké krabici sem narazil jen na velkou, pak menší a pak malou... To už sem se ale dostával do finiše a držel sem v ruce něco, co mi výrazně připomínalo tuhý mýdlo - dost dobrej vtípek na závěr pomyslel sem si. O to větší překvapení mě čekalo, když sem i poslední vrstvu odstranil a koukala na mě luxusní šperkovní krabička. Richardovo: "Marry me..." všechny pobavilo a na mě z krabičky vykoukl náhrdelník s parádním nefritovým přívěškem ve tvaru klasickýho maorskýho háčku na ryby...

Po práci Rob vymyslel i rozlučkovou párty v mé oblíbené (aby taky ne, když je to v podstatě jediná rozumně otevřená putyka) irské hospodě. Nakonec sme se sešli jen 4. Zahráli pár her biliáru - se srandovně malýma koulema ;) a naposledy se rozloučili. Já vyrazil do jednoho z hostelů za potenciální spolucestující po East Cape. Sice má zítra pracovat, ale večer mi dá vědět, jestli se v úterý připojí či ne. Nechal jsem jí na prostudování a navnadění svýho super novýho průvodce a odjel do dalšího hostelu za Polkama ;) Po jejich oblíbeným seriálu sme se vydali zpátky do města - do irské, kam taky jinam,  když je všude jinde zavřeno... tam se k nám připojil i Petr, pokecali sme, dáli dalších pár kulečníků a o půlnoci to zabalili.

Práce...

Krom umývání nádobí a případnýho vaření/smažení, což zabralo valnou část mého zbylého pracovního dne, jsem často i připravoval suroviny - loupal brambory, jabka, krájel a umýval všemožnou zeleninu či sýry a tak... Na konci směny si každej v kuchyni uklidil svoje pracovní místo a šel domů. Na poslední dva zůstal pak i úklid ostatních prostor, zametení a vytření podlah, povypínání všeho možnýho a zamčení. Toť vše z mého 4-dílného pracovního seriálu...

V sobotu večer jsem naposledy vyrazil za Petrem s tím, že se vydáme do města. Při shánění nějakého spolucestovatele se mi ozvala mimo jiné jedna Polka. Sice se nepřipojí, ale aspoň můžem zajít na pivo. Nakonec sme strávili s hafo dalšíma batůžkářema pohodovej večer v irské. S Peťou a jeho bandou sme nakonec skončili v Cri - leč střízlivý Petr se moc nebavil a já ráno vstával do práce, zabalili sme to už ve dvě. Ještě že sem si domluvil pozdější začátek práce...