Ráno sem byl vzbuzen už kolem sedmé, takže sem měl dost času na snídani (porridge po dlouhé době, tj. ovesná kaše pro neznalé), vymyšlení plánu i kratší dospání se - hlavní NZ muzeum Te Papa totiž otvírá až v deset. Od Slávka jsem si pujčil kolo, zámek a povinnou helmu a vyrazil přes vyhlídku Mt. Victoria do centra.
Do muzea sem nakonec přijel stejně až před 11, ale mám čas až do šesti, takže nikam nemusím spěchat. Všechny exhibice v muzeu jsou vystaveny na pěti podlažích, přičemž většina jich je zadarmo (15$ za Pompeje nedám, protože by mi zbylo jen deset babek... chjo, zas bez peněz - ještě že zítra přijde 14ti denní výplata ;). Sice celkovej dojem z celýho muzea sem měl asi lepší z Christchurch, Te Papa si určitě ozančení nejlepšího zélandského muzea zaslouží a v pohodě ještě dlouho udrží. Nejít již do mnoha jiných muzeí, musel bych tam strávit aspoň 2x tak dlouho, takto sem měl všechno projitý už jen za nějakých 4-5 hodin.
Kromě klasických výstav všech možných živých či vyhynulých, mořských či suchozemských živočichů, ptáků,
hmyzu, historie Maorské, kiwiácké i geologické, celýho patra obrazů a poseldního nejmenšího patra se šperkama jen namátkou zmíním nějaký perličky - určitě mezi ně patří nová výstava největší ulovené olihně na světě, která měří 4,5 metru a váží neuvěřitelný půl tuny. Mimo jiné celé její oko má velikost kopačáku ;). a zornička pomeranče. Za zhlédnutí též stojí krátký 3-D filmeček o podmořském životě. Když už sem nezažil zemětřesení naživo, tak sem si to mohl "užít" tady v muzeu - sice to nebylo kdo ví jak promakaný, ale stejně mě naskočila férová husina... Dál si vybavuju obrovskou kostru velryby, kostru snad nikdy neporaženýho závodního koně, kostru ... no dobře, už budu míň morbidní :) jednu z nejrychlejších amatérsky upravených motorek,parádní sbírku mořských živočichů zavěšených ve vzduchu, jednu fakt pěknou slečnu co sem potkal asi třikrát - no to by asi už stačilo,co? :D
hmyzu, historie Maorské, kiwiácké i geologické, celýho patra obrazů a poseldního nejmenšího patra se šperkama jen namátkou zmíním nějaký perličky - určitě mezi ně patří nová výstava největší ulovené olihně na světě, která měří 4,5 metru a váží neuvěřitelný půl tuny. Mimo jiné celé její oko má velikost kopačáku ;). a zornička pomeranče. Za zhlédnutí též stojí krátký 3-D filmeček o podmořském životě. Když už sem nezažil zemětřesení naživo, tak sem si to mohl "užít" tady v muzeu - sice to nebylo kdo ví jak promakaný, ale stejně mě naskočila férová husina... Dál si vybavuju obrovskou kostru velryby, kostru snad nikdy neporaženýho závodního koně, kostru ... no dobře, už budu míň morbidní :) jednu z nejrychlejších amatérsky upravených motorek,parádní sbírku mořských živočichů zavěšených ve vzduchu, jednu fakt pěknou slečnu co sem potkal asi třikrát - no to by asi už stačilo,co? :D
Foťák se mi málem vybil, tak rychle domů, najíst se a hurá na projížďku na kole kolem letiště a přilehlýho poloostrova. Chvíli sem bloudil po letištních parkovištích a pak čekal aspoň deset minut na nějaký 
přistávající/odlítající letadlo, ale nic - tož sem vyjel na vyhlídkou jízdu po pobřeží. Míjel sem super skalní útesy, střídalo se rozbouřený s klidným mořem a asi v půlce začal fučet celkem silnej protivítr, kterýho sem se už nezbavil. Rozhod sem se strávit odpočinek na druhém konci letiště a aspoň jedno letadlo vyfotit - no nečekal sem snad ani 5 minut a jednoho malýho tryskáče sem si nahrál. Spokojenej sem po 10ti minutách odjel, ale jak na potvoru zrovna slyším hukot a pár set metrů za mnou přistává menší boeing - kurňa, jedu zpátky... během následujích 15ti minut přistálo na nějkých 10 dalších letadel a i jedno velký, takže sem s pár dalšíma videama a nšjakýma fotečkama vyrazil zpět (no nepřistál zrovna další vobřík...).
Doma už sem jen relaxoval, uvařil véču i pro spolubydlící (resp. jen jednoho, protože další jsou vegani) a odhodlával se vyrazit na pozorování nočního města - naštěstí mě Chris navedl na mnohem pohodlnější cestu - jet na vyhlídku autem a ne na kole ;) tak sem jel...
přistávající/odlítající letadlo, ale nic - tož sem vyjel na vyhlídkou jízdu po pobřeží. Míjel sem super skalní útesy, střídalo se rozbouřený s klidným mořem a asi v půlce začal fučet celkem silnej protivítr, kterýho sem se už nezbavil. Rozhod sem se strávit odpočinek na druhém konci letiště a aspoň jedno letadlo vyfotit - no nečekal sem snad ani 5 minut a jednoho malýho tryskáče sem si nahrál. Spokojenej sem po 10ti minutách odjel, ale jak na potvoru zrovna slyším hukot a pár set metrů za mnou přistává menší boeing - kurňa, jedu zpátky... během následujích 15ti minut přistálo na nějkých 10 dalších letadel a i jedno velký, takže sem s pár dalšíma videama a nšjakýma fotečkama vyrazil zpět (no nepřistál zrovna další vobřík...).Doma už sem jen relaxoval, uvařil véču i pro spolubydlící (resp. jen jednoho, protože další jsou vegani) a odhodlával se vyrazit na pozorování nočního města - naštěstí mě Chris navedl na mnohem pohodlnější cestu - jet na vyhlídku autem a ne na kole ;) tak sem jel...
Žádné komentáře:
Okomentovat