Kolo, galerka, muzeum, parlament a domů

Dneska byl nabitej den - ráno sem vyrazil na další projížďu do okolí, ale tentokrát se vydal na západ - přes Lyall Bay a Owhiro Bay na štěrkovo-písečný pobřeží kolem Cookova průlivu k Red Rocks (zajímavý tmavě rudý šutry) a Sinclair Head. Cestu tam sem protrpěl, protože mě bolel ze včera zadek od sedátka a každej hrbol byl utrpení, ani jízda pískem či brody není žádnej med, ale cestu zpátky sem si fakt vychutnal. Adrenalin přebyl všechno ostatní a užil sem si rychlost, skokánky i ten písek skoro přeletěl ;)
Po obědě sem jel znovu na Mt. Victoria, ale tentokrát uhnul o kousek dřív a následoval ukazatel k jednom u z míst natáčení Pána Prstenů - našel sem prd a málem sem si rozbil držku. Ani galerka mě nebrala (jako obvykle), ale tentokrát za to mohlo její přestavování a zpřístupění jen dvou expozic... Konečně v Muzeu Wellingtonu sem si spravil chuť - výstava je přehledná, nepřeplácaná, naučná i zábavná, dlouhá tak akorát. Nakonec sem stihl i prohlídku Parlamentních budov. Teda až po projití kontrolou jak na letišti a nakonec i odevzdání mobilu s telefonem - škoda, bylo by toho hodně k focení. Včelín nic moc, ale zase sme ho moc neviděli, zato hlavní budova překypovala samýma zajímavostma. Hlavní zasedačku obložili klasickými maorskými řezbami a jinými pracemi. Všechny ostatní místnosti, co nám ukázali byly luxusní ale nepřeplácaný, no prostě pěkný. A jedna perlička pro stavaře - celá budova byla před pár lety kompletně odříznuta od základů a postavena na cca 300 pružných železo-gumových "soklech", umožňujících pohyb až o 15cm kterýmkoliv směrem za účelem ochrany proti zemětřesení.
Na zhruba 4 hodinovou cestu zpět sem tak vyrazil víc jak o hodinu později, než sem plánoval, takže sem chytil pěknou špičku - i když se i dálnice hýbala jako šnek, tak narozdíl od dé jedničky sme se v podstatě nezastavili. Doma, kam sem nakonec tak dorazil o půl desáté, mě čekala výborná večeře a hlavně moje postýlka ;)