Práce...

I když jsem dneska skončil stejně jak včera, řek bych , že to byl celkem klidnej den. Nikam sem se moc nehnal, ani sem nevařil, prostě si jen v pohodě umýval to svoje nábdobí a těšil se, kdy mě šéf pošle domů. Čím dřív tím dřív budu moct jet surfovat ;) ale... Když sem se konečně domů dostal, ověřil si vlny na netu, tak sem se dověděl, že nejbližší rozumný vlny jsou na pláži 50km odtud :( Tak sem aspoň po večeři vyzkoušel svůj neoprén a potápečský brýle v zeleným bazénku. Hadry jsou super, ale do brýlí trochu zatíká - snad to půjde nějak pořešit.

Hafo práce...

V práci nic extra - normální rušná sobota - jen mi šéf přivezl výbavu na šnorchlování. Doma taky nic, akorát mi přišel neoprén, co sem si koupil přes TradeMe - snad mi bude. Dneska ho ale ykusim jen na suchu, protože vlny nejsou a bazén je úplně zelenej. Ale hlavně sem celkem unavenej...

Práce...

tak akorát. Jinak nic moc - čte to vůbec ještě někdo?

Málo práce...

a zase žádný vlny - ale tentokrát sem ani nemusel jezdit k moři. Zeptal sem se Richarda, kde zjišťuje kvalitu vln. Poradil mi super internetový stránky. Jen ty informace až tak super nejsou - další tři dny bude úplná bída ;( Ještě mi šéf dneska nabídl, že doma pohledá výbavu na šnorchlování a půjčí mi ji... takže se budu i potápět - snad ;)

Doma sem měl hodně času, když sem skončil v práci už před druhou. Takže sem chvíli prostříhával keř u baráku, zalil zeleninu a tak, při skákání a plavání v bazénu sem posbíral většinu listí a chvíli se stihl i opalovat a skládat neúspěšně hlavolam - dokud slunko zase nezalezlo...

Petr mi poslal i fotky, co v úterý vyblejskl Kamil, takže se můžu pochlubit, jak sem nestihl naskočit na prkno...

Málo práce...

a ještě míň vln :( chjo, nakonec sem ani do moře nevlez - tak sem se aspoň vyblbl v bazénu.

Surfování...

Překvapivě se včera ozval Petr č. 2 (to je ten, co objevil můj blog a potkal se se mnou na jihu v Blenheimu), že prej denska nepracuje. Tak sem ho i s dalším českým spolubydlou vyzvedl v Hastings (město 20km jižně) a jeli sme na pláž v Te Awanga. Dnešní vlny měli max. metr a půl a končili blízko místa, kde sme zaparkovali. Takže to dneska nebylo tak vo držku jak včera. To sem se vlastně ani nepochlubil - nejspíš o prkno sem si narazil nos ;) Stejně to dneska odnesly moje kolena, který vlna pěkně potahala po štěrku... 0:1

Dneska už sem nebyl největší looser - Petrovi to šlo o fous míň než mě, ale Kamil  - tak ten do vody ani nevlez ;) Takže jen hlídal auto a fotil - bohužel žádná fotka dnes nebude, protože moje karta z foťáku zůstala v noťasu. Chjo. A to mi to dneska celkem šlo - vleže. Konečně sem z prkna furt nesjížděl a párkrát se zkusil i nadzvednout, ale na nohy sem se nedostal. Aspoň jednu vlnu sem si chytil na bodyboardu, takže 1:1. Sice dneska nebyla taková kosa, ale tentokrát sem sdílel neoprén s Petrem, takže mi zůstal jen ten s rozbitým zipem. Po min. 5 minutách čekání na vlnu sem to vzdal a šel se zahřát. Petr se šel ještě chvíli plácat do vody, ale ne na dlouho.

Vodu sme opustili a šli se projít na blízký vrchol Te Mata Peak. Škoda, že nám počasí opět nepřeje - lehce mrholí, či je minimálně pod mrakem, takže z výhledů máme tak polovinu. Ale taky dobrý. Jen tu kešku tam sem ani po čtvrt hodině hledání neobjevil :( Dneska vařila Garyho máma, protože on s Rosemary odjeli už brzo ráno do Aucklandu. Gary má zítra operaci totiž, takže sme min. do konce týdne bez nich.

tak mi zrovna Petr poslal aspoň tuto fotečku ;) enjoy

Moje úplně první "surfování"

Dneska ráno o půl desáté mě vyzvedl šéf na baráku. Ptáte-li se proč, odpověď budiž skryta v dnešním nadpisu - je to tak, jeli sme spolu surfovat ;) no surfovat... on si pár vln sjel, pro mě byla fuška se jen udržet na prkně vleže. Ale pěkně popřádku... Už když sme přijížděli do Westshore na okraji Napier, zdálky sme mohli pozorovat obrovský vlny rozbíjející se jedna za druhou. "Bojíš se?" ptá se mě šéf. "Ne," odvětím, ale nezapomenu dodat: "ještě sme daleko a na suchu." ;) No po pravdě, tak velký vlny sem ještě na vlastní oči a hlavně kůži nezažil! Některý měli i snad nějaký dva metry a když se člověk opozdí a nezajede i s prknem pod vlnu, je to pěkná šlupka. Jedna taková mě pěkně pomotala, tak že sem i pustil prkno a trvalo mi nějakou dobu, dostat se nad hladinu - 1:0 pro moře.

Sice sem to čekal, ale ne v takové míře - pádlování (rukama na prkně) je fakt fuška. O problémech s rovnováhou se ani nezmiňuju - to mi šéf i pujčil svoje větší stabilnější prkno, takže to pak nebyla taková hrůza, ale stejně... Půjčenej neoprén má už nejlepší léta taky za sebou, takže se dostavila i kosa. No prostě surfový prkno sem brzo vyměnil za poloviční "bodyboard" a s vypůjčenými ploutvemi sme po odpočinku vyrazili chytit nějakou pěknou vlnu. Pravda, stabilita se lehce zlepšila, i když synchronizovat ruce, nohy a celý tělo byl furt problém. Tak dlouho mě šéf hecoval, když já né a nemoh chytit vlnu, až se to nakonec povedlo - a byla to síííla :D Snad z posledních sil sem zapádloval a najednou mě něco zezadu čaplo a pustilo až kousek od pobřeží - 1:1 ;)

To byla rychlost, to bylo vzrůšo... Ani netuším, jak sem se na prkýnku udržel - prostě sem si jen užíval moment nekonečnýho sjezdu, to bylo adrenalinu... No a když už sem byl tak blízko břehu, šel sem si zaslouženě odpočinout. Došli sme opět k autu, kde se šéf začal vyslíkat a sušit. Aby ne, taky mě byla zima a dostat ze z toho krámu byla fuška. I tak mě překvapilo, že šéf už chtěl jet pryč. On se sice se divil, že chci ještě pokračovat, tož sem se ho zeptal, jestli by mi prkno třebas nepůjčil na dýl. Když souhlasil, tak sem už dneska do vody nevlez. Jen sme popojeli kousek k místu, kde surfovalo dalších asi 30 lidí, mezi nimiž byl i Richardův syn. Šéf se pak s jedním z místních lidí s obrovským foťákem domluvil a za vyfocení syna mu nabídl pivo či oběd v restauraci ;) Nakonec i pozorování (s i bez dalekohledu) všech těch lidí byla fakt dobrá zábava.


Alespoň teoreticky sem se naučil, jak líp udělat kachnu = podjet velkou vlnu pod vodou; kde je vlna nejrychlejší; která je už moc velká na přejetí horem; ale furt mám ještě hafo co trénovat - hlavně fyzičku. A snad se jednou aspoň na chvíli na prkno i postavím...