Práce...

práce, fotky, zprávy, spát.

Relax...

Zaslouženě dlouhý spánek mě pomalu dostal do dalšího skrz naskrz propršenýho dne. V podstatě sem ho strávil u kompu procházením fotek, dopisováním blogů a občasným koukáním na bednu.

Ruahine Forest Park

Ráno sme si trochu přispali, stejně furt pršelo... Co naplat - déšť jen tak nepřestane, ale když už máme volno, tak jedem. Hold si musím zvykanout, že s Peťou žádnej trek v pěkným počasí nepůjdu ;) Cesta to byla pěkná - 700 metrů stroupání sme i s častým foceným zvládli za nějaký 2 hoďky. Ze Sunrise hut sme chtěli pokračovat po hřebeni dál, ale tak akorát sme ztrtatili cestu - hold bylo prd vidět, tak sme to raději otočili a za hodinku to seběhli. Petr si prosadil popojet kousek dál a projít si aspoň kousek dalšího treku - já  další trek shledal jako naprosto nudnej, tak sem se vrátil a raději na něj počkal v autě ;) Aspoň že přestalo pršet a zpáteční cestu sem si mohl líp užít...

Petr v mlze před Sunrise hut, Ruahine Forest Park

Surfování po práci...

Sice dnešek vypadá na další rušnej den - počet lidí v kuchyni opět převyšoval potřebu, tak sem se rád sám nabídl, že půjdu domů dřív. Plánovali sme s Petrem odjed už večer na výlet, tak proč neodjet ještě dřív a trochu si nezasurfovat, že? No tak ne - Peťovi se nechce :( to mě teda vážně nas...l, ale co už jeho chyba. Po přemlouvací desetiminutovce sem se odjel domů sbalit a vyrazil na Waipatiki beach - mám poslední možnost provětrat prkno na tejden dopředu a navíc poznám další novou pláž. Sice všichni surfeři odjížděli, když já se teprv soukal do neoprénu, ale stejně mě to neodradilo - pár vln snad ještě chytnu. A taky že jo, ale fakt jen pár. Navíc se oskar brzo schoval za mraky a protože sem zvolil jen krátkej neoprén, dlouho sem ve vodě nepobyl. Žádnou vlnu sem nechyt a na suchu klepal kosu a přemýšlel. Když tu se začli objevovat další surfaři i vlny, tak sem se hecl a znovu vběhl do moře. A dobře sem udělal, vlny stály za to a jednou sem se dokonce i postavil a hned po čuni spadl do vody, ale byla to sranda ;) Hold příště už vím, že mám posunout těžiště víc dozadu...

Na zpáteční cestě sem se stavil do bekáče pro Petra, ale počasí nám celkem zkřížilo plány... Místo pozorování západu slunce na Te Mata Peaku sme zůstali dýl v hostelu a na kopec sme jeli později. Povečeřeli tam, vypili lahvinku vína a nafotili pár fotek ve vichru, ale tentokrát sme spali raději v autě - začalo totiž pršet ;)

Hafo práce...

Ani mě tak nevadilo, že sem se často budil kvůli ruchu ostatních lidí či to, že sem spal ani ne 5 hodin jako to, že sem měl kompletně bezesnou noc - to se mi snad ještě nikdy nestalo... Asi se sny zdají vážně až nad ránem, kdo ví? V práci to pak tak taky vypadalo - bohužel to byl velmi náročnej den, takže sem makal tak to šestí, až skoro nic přes krvavý oči neviděl... Večer se navíc Garymu přitížilo, takže ho Rosemary odvezla opět do špitálu - snad ne na moc dlouho...

Výlet do Kaweka Forest Park

tak napotřetí se konečně zadařilo - brod sme vpoho přejeli a přes poledne už sme se luhovali něco přes hodinu v horké lázni ;) Výlet k dalším pramenům se trochu protáhl, protože Peťa fotil jak o život ;) nakonec sme ale po nějakých 3 hoďkách dorazili a zase se pěkně napařili - tentokrát v menších, za to však o fous teplejších bazéncích... Atmosféra tu taky byla super přátelská, leč sme se nemohli moc zdržet. Stmívá se čím dál dřív, tak ať bez baterek vpoho dojdem. I když sme nasadili rychlotempo, stejně sme poslední skoro hodinu šli tmou - sice bylo krásně jasno a měsíc blízko novu, jen se neráčil vylézt zpoza kopců, takže sme byli rádi, že sme jen packali, ale nepadali... Posledních pár set metrů sme si ale náležitě užili, neboť se na obloze vynořovalo čím dál víc hvězd a mléčná dráha se měnila na hvězdnou dálnici...

Zpátky v "kempu" sme nasbírali nějaký manukový dřevo a pomocí hajzl papíru (žádnej jinej po ruce nebyl) sme zapálili oheň. Na véču sme si klasicky opekli "špekáčky s chlebem" - teda spíš klobásky s tousťákem... Narvali další dřevo, pokecali s místní omladinou, co se přišla k našemu ohýnku ohřát a vyrazili na půlnoční horkou koupel. Dokonce sem uviděl padat první hvězdu na jižní polokouli - jupí. Spát sme šli kolem druhé, ale místo stavění stanu sme si ustlali pod širákem se super výhledem...

Surfování po práci...

i když sem dneska v práci strávil skoro 10 hodin, stejně mě to neodradilo od surfování. Ale raději mělo... Rozhodl sem se jet na nejbližší pláž do Te Awanga a to byla asi ta chyba. Moře tam řádilo jak urvaný z řetězu, vlny byly naprrosto sběsilý, nečitelný, rychlý a ukrutně blízko šutrové pláži - no prostě nic pro začátečníka... Hold už sem příště nepojedu. Doma mě čekalo překvapení - Garyho pustili konečně ze špitálů domů, tak snad už bude všechno v cajku...