Do muzea a okolí na kole

Ráno sem byl vzbuzen už kolem sedmé, takže sem měl dost času na snídani (porridge po dlouhé době, tj. ovesná kaše pro neznalé), vymyšlení plánu i kratší dospání se - hlavní NZ muzeum Te Papa totiž otvírá až v deset. Od Slávka jsem si pujčil kolo, zámek a povinnou helmu a vyrazil přes vyhlídku Mt. Victoria do centra.

Do muzea sem nakonec přijel stejně až před 11, ale mám čas až do šesti, takže nikam nemusím spěchat. Všechny exhibice v muzeu jsou vystaveny na pěti podlažích, přičemž většina jich je zadarmo (15$ za Pompeje nedám, protože by mi zbylo jen deset babek... chjo, zas bez peněz - ještě že zítra přijde 14ti denní výplata ;). Sice celkovej dojem z celýho muzea sem měl asi lepší z Christchurch, Te Papa si určitě ozančení nejlepšího zélandského muzea zaslouží a v pohodě ještě dlouho udrží. Nejít již do mnoha jiných muzeí, musel bych tam strávit aspoň 2x tak dlouho, takto sem měl všechno projitý už jen za nějakých 4-5 hodin.

Kromě klasických výstav všech možných živých či vyhynulých, mořských či suchozemských živočichů, ptáků,
hmyzu, historie Maorské, kiwiácké i geologické, celýho patra obrazů a poseldního nejmenšího patra se šperkama jen namátkou zmíním nějaký perličky - určitě mezi ně patří nová výstava největší ulovené olihně na světě, která měří 4,5 metru a váží neuvěřitelný půl tuny. Mimo jiné celé její oko má velikost kopačáku ;). a zornička pomeranče. Za zhlédnutí též stojí krátký 3-D filmeček o podmořském životě. Když už sem nezažil zemětřesení naživo, tak sem si to mohl "užít" tady v muzeu - sice to nebylo kdo ví jak promakaný, ale stejně mě naskočila férová husina... Dál si vybavuju obrovskou kostru velryby, kostru snad nikdy neporaženýho závodního koně, kostru ... no dobře, už budu míň morbidní :) jednu z nejrychlejších amatérsky upravených motorek,parádní sbírku mořských živočichů zavěšených ve vzduchu, jednu fakt pěknou slečnu co sem potkal asi třikrát - no to by asi už stačilo,co? :D

Foťák se mi málem vybil, tak rychle domů, najíst se a hurá na projížďku na kole kolem letiště a přilehlýho poloostrova. Chvíli sem bloudil po letištních parkovištích a pak čekal aspoň deset minut na nějaký přistávající/odlítající letadlo, ale nic - tož sem vyjel na vyhlídkou jízdu po pobřeží. Míjel sem super skalní útesy, střídalo se rozbouřený s klidným mořem a asi v půlce začal fučet celkem silnej protivítr, kterýho sem se už nezbavil. Rozhod sem se strávit odpočinek na druhém konci letiště a aspoň jedno letadlo vyfotit - no nečekal sem snad ani 5 minut a jednoho malýho tryskáče sem si nahrál. Spokojenej sem po 10ti minutách odjel, ale jak na potvoru zrovna slyším hukot a pár set metrů za mnou přistává menší boeing - kurňa, jedu zpátky... během následujích 15ti minut přistálo na nějkých 10 dalších letadel a i jedno velký, takže sem s pár dalšíma videama a nšjakýma fotečkama vyrazil zpět (no nepřistál zrovna další vobřík...).
Doma už sem jen relaxoval, uvařil véču i pro spolubydlící (resp. jen jednoho, protože další jsou vegani) a odhodlával se vyrazit na pozorování nočního města - naštěstí mě Chris navedl na mnohem pohodlnější cestu - jet na vyhlídku autem a ne na kole ;) tak sem jel...

Cestou do Wellingtonu

Tak sem v noci usnul u seriálu a probudil se s úžasným výhledem na hvězdnou oblohu - má to spaní venku něco do sebe ;) Ráno sem posnídal zbytek véči (a stejně mi zbylo i na oběd :), prošel se po 2 kratičkých procházkách kolem odpočívadla a popojel do .... ptačí rezervace, kde mě naštvalo vstupný 2x vyšší, než psal můj průvodce. Co naplat, to ty prachy radši utratím jinde. A taky že jo - v Paua Worldu (paua jsou velký pěkně lesklý mušle) v Cartertonu mě sice čekala jen přehlídka více méně všelijakýho kýče, zato v místním íčku sem se poptal na nedalekej Stonehenge Aotearoa a rozhod se jet na prohlídku, co jako na zavolanou začínala za půl hodiny...

No každopádně to byl dobrej plán - místní Stonehenge nemá s tím anglickým v podstatě nic společnýho (krom 30ti metrovýho průměru) a vznikl za účelem studia a poznání starých způsobů určení ročních období, kdy zasít/sklidit, jít lovit, navigace atd. Šlo by o tom popsat hafo, ale bude vám muset stačit, že se sem stojí vypravit v době odborné prohlídky, jinak je to jen zajímavá kruhová, betonová stavba...

Martinborough je malý městečko uprostřed proslulé vinařské oblasti - ne tak velké, ale rozhodně zajímavé. Já v dnešním horku neměl ani na ochutnávku chuť, takže sem se natáhl ve stínu parčíku a poslechl sem si normální dechovku - fakt. A hráli docela dobře.Cestou do hlavního města už sem jen potkal jednoho postaršího stopaře, pár loudalů, co mě brzdili v točitém průsmyku a jeden menší požár.

Ve Wellingtonu byl trochu problém najít grátis místo na parkování, ale zadařilo se. Takže sem se vydal na okružní cestu centrem - přes dřevěnou anglikánskou katedrálku, parlamentní budovy s nejznámějších beehive (tj. budova ve tvaru včelího úlu), dokodrcal se k íčku, přístavišti (s končící přehlídkou historických vozů) a zpět přes jednu kešku za "včelínem". Večer u Slávka sem v podstatě strávil probíráním, jak se máme, co děláme, kde sme všude byli a kde v Brně skončíme ;)

PS: fotky budou příště - snad...

Z práce rovnou na výlet

Práce o státním volnu proběhla celkem v klidu - přišel sem až na 9, ale sem zvědavej, kolik dostanem. Oficiálně máme mít 1,5 násobek platu, ale majitel nás prej vyplatí hotově... No každopádně sem dneska i chvilinku vařil :D Ve 2 sem už ale skončil a jel se domů sbalit na můj tří denní výlet do Welingtonu. Doma mě čekalo milé překvapení ve formě tradičního maorského jídla - hangi. Zajímavá směs různých mas, brambor a zeleniny - můžu si odfajfkovat další položku. Rychle sem naházel věci do auta, nakoupil, natankoval a po půl 4 vyrazil.

První zajímavé místo po cestě (resp. s 20km zajížďkou) byly vodopády s kratší procházkou Maraetotara Falls. Říkal sem si, zda se nestavit po cestě přes Hastings za klukama (co známe z jednoho hostelu), ale nakonec sem je potkal u vodopádu ;) voda krásně a hlavně hoodně ryvhle osvěžila, ale nějak sem nedořeešil svoje skákání do vody od vodopádu, protože sem si tam nahoru přinesl i foťák... co už, jedem dál. Další zastávku tentokrát vážně po cestě sem si udělal ve vesničce Norsewood - jak již název napovídá, jde o starousedlíku ze severní Evropy, ale neměli tu na růžích ustláno. Každopádně vesnička působí dost pohodově, až místy úsměvně, ale lepší než Dannevirke, který se mi vůbec nelíbilo.

Víc už toho stihnout nešlo - ujel sem nějakých 250km, uvařil véču (no vlastně zarověň i snídani a možná  aj oběd :) nějakou pěknou fotečku nahraju zítra...

Práce...

No nevím, jestli se má cenu  opakovat? Dneska bylo v práci rušneji, takže sem odchýzel až po 4. Dneska sem dokonce i hodně připravoval, krájel, mazal a tak - šéf mě naučil další vychytávky při krájení nejen cibule, takže to chce už jen ostrej nůž i domů ;)

Doma už klasika - trocha práce s trávníkama, mytí nádobí, internet... prostě klasika.

 

tak tady se můžu každej den schladit ;) 

PS: konečně sem se po měsících problémů dohádal s lidma od Vodafonu ohledně blokací/odblokací/poplatků a mělo by mi zas normálně fungovat i moje český mobilní číslo. Tímto se omlouvám všem, kdo mi za poslední 2-3 měsíce zbytečně psali... už můžete zase psát, já si to aspoň jednou týdně přečtu :P

Práce...

Dneska sem si ráno mohl přispat, protože mě včera Richard (šéfkuchař a manažer v jedné osobě) řekl, ať přijdu až na devátou. Kdybych věděl, co mě čeká, přijdu normálně na 8. Jeden z majitelů se rozhod, že posekám trávníky - takže místo mě umýval nádobí skoro 2 hoďky šéf ;) Jinak nic zvláštního - byl hic jak sviňa, lidí chodilo málo, takže sem už o půl třetí přijel domů, nájem už dokonce přišel Garymu na účet a já konečně poskládal další barvu mýho vánočního hlavolamu (zase sem se trápil aspoň hodinu s červenou, ale  zelenou sem dal napoprvé :) pak už sem jen pomáhal s večeří a nádobím - zbytek dne sem proflákal...

ještě jednou veřejně díky Kačence a mamině za vánoční dárek

Dobré zprávy?1?

Dnešek proběhl celkem pracovně - v restauraci celkem rušno, na středu... dělal sem až do půl 5 a dověděl se, že budu nakonec pracovat i v sobotu. Což je na jednu stranu super, protože je státní svátek, takže dostanu zaplaceno mnohem víc než normální sobotu, ale zase musím posouvat plány s výletem do Welingtonu - co už, na to sem tady víc než zvyklej ;) Taky sem se dověděl, že výplata tady chodí jen jednou za 14 dní a ne týdně, takže nájem dopředu zase nezaplatím...

"Doma" sem hned po příjezdu posekal trávník, vyluxoval listí (doslova - vysavačem na listí :) a umyl koupelnu. K večeri sem si jen ohřál zbytky z minulých dnů, protože domácí jeli na véču s hostama do restauračky. Aspoň sem měl klid na plavání a skákání do bazénu - to byla po mě potopa :D

Večer sem konečně zaplatil první nájem a koukal na kriket - konečně chápu všechny základní pravidla. Sorry - dneska žádný fotky nebudou nebo že by jo? Když už sme u té potopy, tak sem aspoň hodím fotku toho včerejšího nepřebroditelnýho brodu:

Výlet do Kaweka Forest Park

Kvůli hnusnýmu počasí sme náš výlet k horkým pramenům v Kaweka odložili až na dnešek. Vyrazili sme už po osmé ráno od Petrova hostelu a vydali se na klikatou cestu. Sesuvy půdy až do půli asfalty na několika místech nás mělo lehce varovat před možnými komplikacemi na posledních ~20ti kilometrech nezpevněné cesty. Tam sme se nakonec dostali jen do půlky, kde sme přijeli k brodu, kterej nešel projet ani traktorem (se kterým uvíznul nějakej kiwík na druhé straně-prej má ale jídla dost ;) natož tak to zkoušet Micinkou....

Co teď? Naštěstí sem s sebou měl knížku svých domácích s jednodenníma trekama v Hawks Bay, takže sme na zpáteční cestě podnikli 3 menší procházky buší a jeden výšlap. Škoda jen, že skoro pořád pršelo a hlavně nic nebylo vidět přes všudypřítomnou mlhu. I tak sme si túru docela užili. V 5 odpo sme se vrátili do auta - celkem unavení, celý durch mokří * ale spokojení . A rozhodnutí , že se sem za lepšího počasí ještě určitě vrátíme!

---------------------------------------------------------------

* zase se většina cest proměnila v potůčky místy i po kolena hluboký - to by se ti Káťo líbilo :P

Petr brodí...